logo         

Úvod »GALERIE»náramky a brože » Zasněný mořský koník..náramek


        

Zasněný mořský koník..náramek

Zasněný mořský koník..náramek

 

Číslo produktu: 42011978

1.Vzpomínky na oceán..

"Ach.. ten je krásný... je NÁDHERNÝ!" vykřikla Valerie, když si prohlížela nádherný náramek plný stříbrných delfínků a modrých kamínků..
Právě vystoupila z letadla a taxíkem dojela do Santa Cruz, kde se měla potkat se sestřenicí Isabel.
Stála uprostřed náměstí, kde se jen líně a pomalounku pohybovaly postavy v bílém..
"Žeby místní móda?!" pomyslela si Valerie a zastínila si dlaní oči, aby se mohla lépe rozhlédnout okolo sebe, ale v tom okamžiku ji něco blýsklo do oka..
Byl to náramek, nádherně blyštivě stříbrný plný malých delfínků a kamínků modrých jako oceán..
Srdce se ji rozbušilo..
Valerie už nedokázala myslet na nic jiného, nežli na skvostík, který se jí houpal před očima..
"Quanto?" nesměle špitla Valerie, která si svou velmi chatrnou portugalštinou nebyla vůbec jistá..
"Apenas um do seu sorriso.." odpověděl mužský hlas a podával jí náramek..
"...jen jeden můj úsměv?!" vykoktala Valerie a zvedla oči, aby si prodavače důkladně prohlédla..
Měl oči jako byly kamínky v náramku..a voněl..voněl jako delfín..vodou...oceánem a svobodou..
Usmála se.. ne pro ten náramek, ale jen tak.. bylo ji zvláštně..prostě jinak..
Utekla z civilizace, která celou její bytost zahlcovala techno světem..techno myšlením..techno přemýšlením..a techno cítěním, pokud se zde dá vůbec mluvit o citech..
Madeira, jak dlouho tady nebyla.. Pamatovala si jen letmé okamžiky z dětství, kdy tetičku, které nikdo neřekl jinak nežli Sola- Sluníčko a její tři dcery Coru, Isabel a Flavii navštěvovala s malým kufříčkem..
Vždycky se domů vracela krásně opálená a dětsky dokonale šťastná..
Jak léta běžela a starosti si našly cestičku do její duše zavírala se víc a víc do sebe.. stále pracovala a opravdu jen tichounce, aby to nikdo neslyšel, si snila..
Ovšem teď tady byla!
Přiletěla prvním letadlem, nerozmýšlela se, prostě si sbalila jen pár věcí a na nic jiného nežli na krásné okamžiky z dětství už nemyslela..obavy ji zaplavily až v Santa Cruz, kde s kufrem u svých na cestování nevhodně zvolenách střevíčků, přešlapovala v podvečerním stále sálajícím slunci.
Dříve nežli ji zaplavila skutečná vlna paniky, zdali nespletla místo a čas setkání s Isabel, ji nádherně osvěžil pohled na blýskavý náramek a setkání s mužem, který ji šperk chtěl věnovat..za pouhý její úsměv..
"Valerie..Valerie ! VALERIEEE!" ozval se zvonivý hlas Isabel.
Dříve nežli se Valerie stačila vzpamatovat a nějak reagovat na prodavače šperků s oceánovýma očima, už ji tiskla Isabel k sobě..
"Isabel... drahoušku... tak ráda tě vidím... počkej prosím minutku, jen..." v tom se Valerie zarazila.. prodavač byl pryč... snad se jí to jen zdálo... slunce pálilo a byla docela unavená...ale byl to hezký sen...
"Ukaž se mi Vali, no páni... jak dlouho jsme se neviděly...A jaký máš překrásný náramek.. delfíni.. hmmm... těšíš se na oceán?! Co to jsou za kamínky? Odleskují jako hladina sama.." Isabel se dychtivě dotazovala a nádherně se při tom usmívala ..
Valerie pohlédla na své zápěstí a stačila se jen divoce rozhlédnout okolo sebe zdali neuvidí tajemného prodavače, aby mu náramek přece jen zaplatila..
Po cestě do tetina domku, který stál kousíček od pláže, si s Isabel povídaly obě dvě najednou..prostě jak to tak bývá, když se sejdou dvě spřízněné duše, které si toho mají tolik co říct..
Několikrát přišla řeč i na náramek, ale Valerie z toho šikovně vykličkovala a zamluvila to.. co by taky řekla, že dostala náramek od někoho, kdo měl oči hluboké jako oceán sám a že ji dal tento svostík jen tak...za úsměv? A tak o něm raději nemluvila, ale ze zápěstí už ho nesundala...
Tetička Sola byla nádherná žena, měla duši širokou a zářivou...milovala melouny a smích..
Cora, nejstarší měla už svou  vlastní rodinu a Flavia i Isabel, byly obě dvě zamilované.
Valerie byla sama.. jak by si taky mohla někoho najít když byla pořád v práci obklopená jen "bajty" a kávou z automatu..
Valerie vlastně lásku vůbec neřešila, možná nevěřila, že by našla někoho, kdo by ji měl upřímně rád..kolem sebe viděla spoustu vztahů, co byly jen na oko krásné, ale ve skutečnosti to bylo soužití naprosto cizích lidí, co si jen lhali.
Všechny její kamarádky měly takovéto vztahy, pravda, moc kamarádek neměla, ale z těch co měla, cítila jen smutek a tak se rozhodla, lásku prostě neřešit.. a naučila se být sama.
Ale tady..na Madeiře u tetičky Sol byla Valerie dokonale šťastná.. stále se jen smála a smála.
Přesto musela myslet na tajemného prodavače šperků, kterému by tak ráda zaplatila za jeho náramek..
Byl večer, vlastně už byla noc.. tisíce hvězd třpytily se na nebi a oceán jemně šplouchal. Delfínci na náramku házeli jeden po druhém odlesky a kamínky tiše cinkaly..
"Tak tady jsi Vali, hledala jsem tě.. něco tě trápí?" zeptala se Isabel.
"Ne, ne.. vlastně ano, ráda bych si ještě k tomu náramku pořídila náušnice.. myslím, že mi chybí delfínci na uši.." při těch slovech se Valerie musela pousmát, jak hezky se jí podařilo vyslovit své přání a nic přitom neprozradit..
Isabel ,ostatně jako všechny své sestřenice měla Valerie moc ráda a samozřejmě i tetu, ale snad se styděla zato, že přijala náramek od neznámého anebo snad ještě víc zato, že by se mohla zamilovat..tak naivně do někoho, koho viděla jen okamžik.
Tento pocit neznala, neuměla ho přijmout a ani mu moc nerozuměla, nešel vysvětlit rozumem, ale kdyby se zaposlouchala, slyšela by zpívat své srdce..to ona, ale ještě neuměla..
S Isabel se domluvily, že hned ráno zajedou do Santa Cruz a najdou pana tajemného..
Procházely uličkami i těmi nejmenšími a Isabel se svou krásnou portugalštinou vyptávala místních, ale nikdo prodavače neznal..
Valerii už pohasínaly v očích jiskřičky a v duchu si nadávala, že se ho nezeptala na nic víc, než jen kolik stojí onen náramek..
Isabel byla nádherná bytost, po své mamince plná slunce a divokých nápadů ..
"Miluješ ještě zmrzlinu, tak jako kdysi?!" zeptala se dychtivě Isabel Valerie.
"Jasně!" rozsvítily se Valerii oči..
Zmrzlinou byla Valerie očarovaná vždy..za každého počasí a každé nálady..
Neodolala tomu kousku měkké studené a hladivě smetanové hmoty..různých barev, chutí, vůní a hlavně ořechům, které zasypávaly mohutný kornout plný lahody..
Isabel chytla Valerii za ruku a jako děvčátka se rozběhly přes malé náměstí do malé kamenné cukrárny naproti.
Když si Isabel poručila dvě veliké oplatkové misky a ukazovala téměř na všechny vaničky se zmrzlinami, smál se už i prodavač a nálada značně povyrostla.
Když si svůj kornout brala Valerie, zaleskli se delfínci na jejím zápěstí tak, jako by radovali společně s ní..
Večer se vracely zpátky k tetě a štěbetaly jedna přes druhou..
Valerie se cítila dokonale šťastná..
"Ještě se půjdu projít.. noci tady jsou jaksi kouzelné.." špitla Valerie a už byla pryč..
Sedla si na velký kámen na skále u pláže, nechala oceán, aby ji omýval kotníky a prohlížela is náramek..
Měsíc svítil a delfíni na náramku jakoby sami povyskakovali a předháněli se, který bude víc v měsíčním světle zářit.
Vtom uslyšela Valerie šplouchnutí..a to docela blízko.
Škubla sebou..
"Je tam někdo? Tedy.. Tem alguém aí?" portugalština nebyla silnou stránku Valerie a tak skládala slovíčka jak ji napadlo.
Sama se musela pousmát, těžko někdo přijde z oceánu..
A jak se tak usmívala, začala se smát a její zvonivý smích nesl se po celém pobřeží až daleko na oceán..
V tom se před ni voda zavlnila a nedaleko od břehu vystřelilo z vody obrovské tělo delfína.
Valerie se postavila a zůstala nehybně stát. Měla tak velikou chuť zrovna teď skočit do vody, potopit se a plavat spolu s delfíny.
Asi by to bývala udělala, kdyby neměla tak obrovský strach z vody a jako plavec, nestála za moc..bála se i potápění.. děsilo ji hučení vody..které slýchávala ve zlých snech..
Zarazila se, ale to už ji voda omývala stehna až k pasu.
"Ale copak, copak..snad byste se nebála.. když se umíte tak krásně smát, nemůžete se přece ničeho bát.." uslyšela známý hlas za zády..
Trhla sebou a pustila šaty , které si držela nad hladinou.. jemná látka vznášející se na hladině  ihned utvořila jakýsi kalich květu okolo ní..
Byla jako malá mořská víla, která zrodila se z lotosu..
Otočila se a uviděla...svého tajemného prodavače, jak odkládá stojánek se šperky, který měl zavěšený okolo krku.
Radostí nevěděla, co říct.. vlastně by se nejraději rozběhla k němu, ale to už nestihla..
Ve chvilce jejího zaváhání se rozběhl prodavač k ní a skočil hned vedle ní po hlavě do vody..
Šlouchlo to a Valerie byla najednou celá mokrá..ale šťastná..
Cítila jak ji bije srdce a hledala vhodná slova..ale nic ji nenapadalo...
Prostě jen špitla : "ráda vás vidím, chtěla bych zaplatit náramek a taky bych chtěla náušnice..koupit.." a zarděla se..
"Jmenuji se Cris..tedy Cristobal.."  a podával Valerii mokrou ruku..
"Valerie..tedy Val nebo to je vlastně jedno.." přijala ruku Valerie..stisk pevný a pohled přímý.. oceánové oči vpily se Valerii až hluboko do srdce, ale tehdy si to ještě připustit nechtěla..
Vzduch voněl a oceán zpíval.. delfíní skákali a Valerie se nesmírně těšila na nový den..
***************************************************

Mořský náramek s koníkem, který má přes stočený ocásek volně provlečený řetízek je dozdoben srdíčkem, velkými rondelkami akvamarínků a na krátkém řetízku visící kotvičkou pro štěstí.

Koník je masivní, celostříbrný, plný.

Je to kouzelná vzpomínka na moře..léto..dovolenou..

Mořské koníky prostě miluju..

Koníci jsou vyrobeni náročnou technikou lití do ztraceného vosku, podle mnou vyrobených voskových modelů- koník je zcela plastický- z obou stran..

Zdvojený řetízek ukončuje náramek zapínáním na karabinu.

Velikost vám upravím na míru - k OBJEDNÁVCE připište těsný obvod zápěstí - padnoucí velikost z toho odvodím.. pokud nebude uvedena velikost, náramek bude dodán v délce 19 cm..

Materiál: stříbro 925/000, akvamarín

Celková váha: cca 14,12 g záleží na každém vyrobeném kusu..

ŠPERKY JSOU VYRÁBĚNY VÝHRADNĚ RUČNĚ, PROTO SE BUDOU V DETAILECH LIŠIT A KAŽDÝ KUS JE ORIGINÁLNÍ A VÝJIMEČNÝ...

Ručně vyrobeno podle mých návrhů, tepáno, tvarováno, patinováno, doleštěno, puncováno..