Kovářská růže..amulet

"Haloooo ! !"
Ozval se hlubší mužný hlas se odněkud z horního patra mého domku...
"Haló... Jste dole?!" pokračoval..
Vyběhla jsem schody po třech až na půdu a málem jsem se srazila s jedním z tesařů, co mi kontrolují krovy...
Vyjekla jsem a on se jen pousmál.. držel v rukou malou kovovou krabičku se značně oprýskaným lakem a téměř nečitelným obrázkem s reklamou na nějakou "Le chocolat..." a podával mi ji..
"Tohle jsme našli vzadu za komínem, tam jste se nekoukala, co?" ..a hlasitě se zasmál...
"No jo, nekoukala, pavouky nemusím.." pomyslela jsem si..
Ale nahlas jsem slušně poděkovala a se zatajeným dechem jsem si krabičku odnesla na verandu..
Když si pořizujete dům- tedy myslím starý, hodně starý dům, co má ještě prvorepublikového ducha a kdoví, co tam stálo dříve, pak musíte počítat s mnohými tajemnými úkazy, dvířky, vůněmi :o) a taky skříňkami, co se jen tak povalují za komíny..
Dům mám komplet opravený, tedy až na krovy, které jsou prý podle slov tesařů ve výborném stavu- prý :o) bohužel, jelikož jim mé koláče nějak moc zachutnaly a taky příběhy, které si povídám jen tak pro sebe a své kocoury...a to ještě nevědí nic o mé Tajemné zahradě...
S úsměvem na tváři nechávala jsem své myšlenky plynout... snažila jsem se příliš netetelit na krabičku, která mi měla vydat po letech své tajemství...
Krabička byla zavřená, tedy měla zámek a byla k tomu zarezlá kolem dokola.. nepovolila na nenápadný dotek... nepovolila na nápadně snaživé odklopení víčka... a nepovolila ani na úporné odtrhávání víčka ani na lomcování sponkou uvnitř zámku- viděla jsem to v televizi, ale tam jen strčili sponku a šup šup a bylo otevřeno... ale moje šup ŠUUUUP  neudělalo nic..
:o) Nervy mi hrály a hlava se točila...
Tesaři už byli ti tam a já byla sama podvečer s krabičkou, co mi měla změnit život, ale to jsem ještě netušila jak..
KLAP KLAP KLAPY KLAP...
Uslyšela jsem koňské kopyta na cestě.. zbystřila jsem..
"Prrrrrrrrr......" zahřmělo chlapsky.. a bylo ticho...
Po chvilince jsem uslyšela sousedův hlas jak se zdraví s mužem, co vedl koně... ptal se na kováře..
"Na kováře??????" my tady máme kováře????  Vytřeštila jsem oči.
Jsem příliš zabraná do své práce a jen nočních toulek po zahradě, městečko mám zcela nezmapováno...
"Kovář...!! NO ANO kovář!!!! Kovář mi skříňku otevře...!" A je po problému...
Šup do sandálků a tryskem ...nenááápadně..:o) za koněm...
Kovárna byla až na konci městečka.. nevypadala jsem už vůbec nenápadně, tak jsem se raději dala  do řeči s mužem jenž koně vedl na opravu okování...
Kovárna byla pro mě odjakživa velmi kouzelným místem.. jsem dítě ohně- ohnivé znamení a výheň s měchy je něco neskutečně nádherného... Miluju tradice..
Těšila jsem se na kovárnu a na prsou jsem tiskla kovovou krabičku s něčím těžkým uvnitř.. jen to šustilo, necinkalo, nechrastilo..
Stála jsem tiše a pokorně vedle koně, mimochodem jmenoval se Michal... tedy ne ten kůň, ale ten muž, co jej vedl..
Michal mi dal podržet uzdu a došel až ke dveřím a jemně zaklepal kovovým klepadlem... Nic.. ani po opakování klepání nikdo nepřišel...
Ale to už jsem nevydržela a vyměnila si s Michalem místo... Zabušila jsem tak jak se  má... na kovářské dveře... prostě kovářsky... a dveře se rozrazily a v nich stál mladý velký chlap, jak jsem na něj vykulila oči ucouvl... Rozesmálo mně to..
Vůbec netušil, že já sama jsem se lekla, tak hřmotného zabušení, které se mi povedlo, což mně zmrazilo natolik, že jsem ani couvnout nemohla, prostě jsem ztuhla.. :o)
Když viděl koně a cácoru, co něco tiskne na hruď, pomyslel si jistě své o zdravém rozumu a  raději hezky pozdravil... pak čekal, co se bude dít...
Michal neměl šanci cokoli vysvětlit, všechno jsem jedním dechem stihla já...
A tak se za chvíli koval kůň a na mou krabičku se prý přijde podívat mistr.. jen co dopije své odpolední- já bych řekla večerní- kafe..
Koukala jsem na koně a něco jsem mu povídala, byl klidný a víc vyrovnaný nežli já.. Michal i mladý kovář se smáli.. ale mile... zřejmě mému chlácholivému příběhu, který jsem vyprávěla i vícehlasně, jak to mám ve zvyku, když se zapomenu... :o)
Najednou bouchly dveře.. škublo to s náma se všema i s koněm..
Ucítila jsem zvláštní závan něčeho dráždivého... vůně, co sebou nesla příliš mnoho vzpomínek... někdo se pevným krokem blížil k nám... já byla zády... krabička na stole... zmocnil se mně zvláštní pocit, a měla jsem strach se otočit....
Nadechla jsem se a jak jsem byla ponořená do příběhu a snění, ZPRUDKA  jsem se otočila a stála jsem tváří v tvář obrovskému chlapovi s třídenním vousem a zeleně planoucíma očima..
Jeho oči hořely a vrásky od smíchu okolo nich jen umocňovaly jejich neskutečnou hloubku...
Jen jsem zhluboka vydechla... A kůň jakoby se pousmál..a jemně zaržál... poznal mistra..
S rozpačitým úsměvem jsem mu ukázala svůj poklad.. Když jsem mu všechno řekla, dokonce i o svém" nedávném" přistěhování, láskyplně vzal krabičku do dlaní a dlouho si ji prohlížel...nebyl nejmladší, ale že by si tohle pamatoval... to se mi nezdálo...
Nicméně, jsem měla svou otázku napsanou zřejmě v očích.. Rozesmál se na celé kolo a já zrudla.. až tak, že se přestal smát a omluvil se..
"Vím to ! Vím, že nejste tak..... že si ji nemůžete pamatovat, že...." koktala jsem.. Mám tu nešťastnou vlastnost, že odpovídám na otázky, ještě dříve, nežli byly vyřčeny... achjo...
Ale mistrovi to  nevadilo.. Opatrně otevřel zámek... drátkem!!!!! A když víko povolilo, neotevřel krabičku, jen ji jemně přivřel a podal mi ji..
Zvedla jsem oči a chtěla jsem se zeptat, zdali......
" Ne, nejsem zas tak zvědavý... to tajemství je určeno jen Vám.." taky to uměl... odpovídat dříve, nežli byla otázka na světě.. a to se mi líbilo... vlastně jsem cítila tak velkou blízkost našich duší, že se mi nechtělo vůbec odejít...
Provedl mě po kovárně a já vděčně poslouchala a snila..
Když byl kůň hotový a Michal se měl k odchodu mistr zbystřil.. a významně na mě pohlédl, že mi Michal odejde..
Cítila jsem jak MOC je rád, že k Michalovi nepatřím... proč asi????!
Pak s širokým úsměvem dokončil svou malou přednášku o kovařině a já viděl, že se začíná stmívat..
"Mladej kovářskej" se přeochotně nabídl, že mě doprovodí, ale já nechtěla ..
Mistr jen tak "mimochodem" prohodil, že mi ukáže zkratku přes louku... přece jen to bylo ke mně domů přes celé městečko.. :o)
A tak jsme šli.. já s krabičkou na hrudi a mistr s velkým psem u holeně..
Před mým domem se se mnou rozloučil a popřál mi dobrou noc...ale to už byly hvězdy jasné a zářivé...
Ještě dodám, že je mistr sám a vždycky byl... že ctí mravy :o) tedy té noci- bohužel :o)))) -ctil a  cože bylo v krabičce????
Tak to se dozvíte později... takhle příběh rozhodně nekončí..
***************************************************

Nádherný květ růže stolisté je vytvořen bohatým skládáním tepaných okvětních lístků, zcela vymazlenými detaily- viz.foto s detailem. Lístečky jsou gravírované a dotepávané.. I když je šperk velmi, velmi něžný, je to masivní kousek se spoustou stříbra.

U lístečků je k řůžičce připevněn granátek..

Růžička je snímatelná z řetízku.

Velikost růžičky je cca 55 mm x 30 mm.

Celková délka řetízku s ručně vyrobeným zapínáním je 72 cm.

Materiál: stříbro 925/1000, granát

Celková váha: cca 11,94 g záleží na každém vyrobeném kusu..

Cena je pouze orientační, záleží na použitém materiálu (polodrahokamy).

Bude zhotoveno na objednávku.

Ručně vyřezáváno, tvarováno, tepáno, gravírováno, patinováno, doleštěno, puncováno..

Tento šperk je z kolekce LÁSKA KOVÁŘSKÁ.. (Tajemná zahrada)