Amulet prvního draka..

" Dnes je tak nádherně... no jo, babí léto..." pronesla jsem skoro šeptem a přivinula jsem se ke svému kovářskému, který se jen usmíval a díval se zasněně kamsi do dáli..
"Babí léto?! A dneska je přece úplněk!!!" trhl sebou a vykřikl to tak, že jsem nadskočila..
Ne, že bych sama nebyla dosti impulzivní, ale můj kovář je povahy klidné a vyrovnané, nekřičí a hlasitě se jen směje...
Ale teď... vyskočil z masivní dřevěné lavičky, až se zahoupala a běžel rovnou do kovárny...
Muchtar-kovářovic pes- nadzvedl uši, zavětřil a byl ten tam, rovnou za kovářem...
Já jsem taky na nic nečekala a nervózně vběhla do kovárny za nima....
Tovaryš upustil z kleští kus žhavého železa, je zvláštní, že až jsem tam vlítla já- ani kovář ani jeho pes ho tak nepolekali jako já..
Zamračila jsem se... co se mě má co lekat...
Ale hned jsem zpozorněla, kovář nahlížel do obrovského starého krbového komínu a cosi šeptal... Muchtar vrtěl ocasem a nedočkavě kňučel..
Pomalounku jsem přišla blíž... "copak asi hledá v tom obrovském starém krbu, co se v něm mohlo topit jen někdy... a jen trošku..."
Bylo ticho... nakláněla jsem se za kovářským, co se do krbu vešel celý.. a já se skláněla blíž a blíž...až....  "HAF!" Muchtar štěkl a strčil do mě čumákem a šup, už jsem se tiskla na svého muže .. byli jsme v komíně oba dva... tedy skoro... já jsem byla spíš zapasovaná v jeho mohutném těle a trpělivě jsem čekala, až mi dopadnou všechny saze na hlavu..
Jen si vzdychnul, ale usmál se... "Jsem rád, že tě mám... nikdy jsem se tolik nezasmál" povídal mi, když jsme se soukali ven...
"Vidělas je ?" dodal vzrušeně...
"Koho?" šeptla jsem provinile...
"No vejce přece! Už brzy to přijde..."
"Vejce????! Jaká vejce?".. asi se klepl do hlavy..napadlo mě...
A tak jsem raději neříkala už nic...
"Dnes v noci to přijde...." řekl s velikým uspokojením....a doširoka se usmál..
Ale to už jsem se umývala vodou z chladícího sudu, a tovaryš se smál, až se zajíkal...Muchtar určitě taky..
Den uběhl již bez větších zvláštností, jen můj kovářský pořád odbíhal do krbu a zase ven...
Za chvíli jsem tomu nevěnovala moc pozornosti a zkoušela jsem kout kus žhavé železné tyčky, kterou jsem vyštrachala v koutě.. Moc mi to nešlo a těžká kožená zástěra mi taky moc sil nepřidala...
Blížil se večer a já si všimla, že se u druhé výhně ohřívá velikánský kotel s mlékem a medem..
Železná tyčka mě přestala zajímat..
"Prosím, zamíchej to mléko a přidej tam ještě alespoň dvě sklenice medu..." zavolal na mě kovářský...
Míchala jsem mléko s medem a tovaryš donesl kopu vajec...
"Uff..." tak tohle mi babička chystala když jsem byla maličká a hubená a nechtěla jsem nic jíst... otřepala jsem se...
Kovářský pečlivě rozklepával vejce do kotle, pobrukoval si a já míchala..
Atmosféra byla tak napjatá, že jsem neměla odvahu se na nic zeptat.. ale takhle jsem ho viděla poprvé... roztěkaného...skoro roztržitého... nedočkavého...
Úplněk osvítil kovárnu a mléko s medem vonělo až ven..
V krbu to zachrastilo...trochu sazí a něčeho jako skořápek spadlo na zem ...
Kovář zatleskal..
Z komína se začalo jemně dýmit... tak to už jsem nechápala vůbec... vždyť se přece oheň rozdělává dole???!
Kovářský na nic nečekal a vlezl dovnitř krbu..
Natáhl se a ....
......a pak pomalounku vytáhl ven něco.... NĚCO..... co vypadalo jako JAKO...
...ještě teď se celá chvěju...
... jako malý něžný DRAK!
Vytáhl ho a přitiskl k sobě.... Otočil se ke mně a se slzama v očích mi řekl...
"Už se to leta letoucí nestalo, ale co jsem potkal tebe... začaly se zase stávat zázraky a začali se zase rodit draci.."
Já jsem se už dojetí neubránila a slzy mi stékaly po tváři jako malý vodopád..
Tovaryš udělal hnízdo z kůže, co byla připravená na nové zástěry a kovářský do něj dráčka uložil...
Shýbla jsem se a něžně jsem ho pohladila po jeho malé hlavičce s malilinkatými růžky a dýmícím čumáčkem...
Zvedl ke mně veliké oči a písknul... iiiiiik !
Klečela jsem u hnízda a držela provizorní maxi lahev se sladkým mlékem...
Za chvíli se vše opakovalo ještě třikrát...
Čtyři malilinkatí dráčci se převalovali a pískali v hnízdečku , pili z lahví jako diví a sem tam zadýmili svými něžnými čumáčky..
Všichni tři jsme měli slzy na tváři, ale usmívali jsme se...
Zvedla jsem oči ke svému kováři a ten začal vyprávět..
" Kdysi hodně, ale skutečně hodně dávno, tady nebylo žádné městečko, byla tady jen jeskyně a v ní kovárna, ta jeskyně měla přirozeně vytvořený velký komín a v něm po stranách malé výklenky... v každém z výklenků bývalo jednou za mnoho let dračí vejce... jak se tam dostalo nevím...ale kovář to nějak vycítil a opatrně přitápěl... proto i já jsem přitápěl... prostě jsem jen cítil, že bych měl trošku zatopit...
...tohle znám z vyprávění svého děda, ale teď se to stalo... prostě se to STALO !" a zasmál se až se všichni malí draci otočili k němu a přestali pít....
Tu noc jsme nikdo oka nezamhouřili a uspávali, konejšili a krmili naše malé draky..
Ráno jel tovaryš do velkého města pro maso... hodně masa... skutečně VELMI hodně masa...
Netušili jsme , co budou naši draci jíst, ale usoudili jsem, že asi maso...
Jak moc jsme byli překvapení, když si s mnohem větší oblibou pochutnávali na sýrech, tvarohu, dokonce pažitce a některých květinách.. Jakmile objevili Muchtarovu misku s granulemi, zcela ji vyplenili...
Z čumáčků jim šel zatím jen dým... i když jsem si všimla, že každou chviličkou přibývá jiskřiček... až večer.... Seděli jsme s kovářským na prahu a pozorovali hvězdy, dráčci pobíhali okolo nás a my přemýšleli, co bude dál... a jak moc velicí nakonec budou...
Měsíc přikryl malý mrak a já si všimla, že padá hvězda...
"Podívejte padá hvězda...honem si něco přejte..." vykřikla jsem ...jakoby mi draci rozuměli..všichni se rázem podívali na nebe..
A skutečně hvězda nejenže padala, ale zvětšovala se a zářila čím dál víc....
Dráčci seděli a pískali jeden přes druhého..
Hvězda se zvětšovala a já věděla, že se zase něco stane... honem jsem klekla k dráčkům a přikryla je svou náručí...zavřela jsem oči..
Záře byla tak silná, že jsem ji vnímala i přes zavřená víčka..
Pomalu jsem oči otevřela a zamžourala..
Kovář stál a já pomalu povolila sevření, ve kterém se tísnila malá dračí miminka..
Rázem se všichni dráčci rozeběhli k zářící "hvězdě", která pomalu přestávala tolik žhnout a začala mít konkrétní obrysy...
Byl to... velikánský drak...tedy asi dračice.. seděla před námi a malí dráčci po ní nadšeně lezli a už jim z čumáčků šlehaly maličké plamínky...
Chytla jsem kováře za ruku a vykročili jsem blíž k velkému drakovi...
Kdyby dračice chtěla, mohla nás oba dva osmahnout v mžiku, ale místo toho jsme uslyšeli v duchu hladivý hlas, který nám děkoval...
Vztáhla jsem ruku a dotkla jsem se velikánských šupin, co měla dračice na sobě..
Měla jsem tak velkou touhu ji obejmout... její oči jsem znala... snad ze snu... nevím odkud, ale znala jsem je...
Dračice sehnula hlavu a malí dráčci sklouzli dolů...
Natočila se ke mně bokem a já jsem na nic nečekala a nasedla jsem ji na záda a přitiskla jsem se k jejímu krku co to šlo...
Ucítila jsem po obou stranách silný tlak ... dračice rozevřela svá křídla a vzlétla..
Nemohla jsem ani dýchat..
Rytmický pohyb křidel střídala klidová fáze, kdy dračice plachtila a já se konečně mohla soustředit i na něco jiného nežli svůj první křečovitý strach z výšky..
Byla to nádhera..
Vítr mi česal vlasy a já viděla maličká světýlka pod sebou a tmavé lesy i tůně...
Ten pocit svobody se nedá popsat slovy..
Byla jsem šťastná a slastný pocit zaplavoval euforií každičkou buňku mého těla...
Nevím, jak dlouho jsme létali, ale byl to jeden z mých nejkrásnějších zážitků v životě..
Dračice si naložila na záda své malé dráčky a rozloučili jsme se..
Všichni jsme cítili, že je to tak správně..
S kovářským jsem beze slov zůstali sedět na prahu kovárny až do rána..
Ráno jsem vlezla do komína, uklidit hnízdečka a pořádně se podívat jestli tam nezbylo třeba nějaké dračí vejce..
Když jsem vymetala výklenky od skořápek, všimla jsem si, že v každém z nich je něco jako malý váček..
Všechny váčky jsem posbírala a vylezla ven..
Když jsem je otevřela, zůstala jsem jako přikovaná.. v každém váčku byl nádherný šperk...
Se slzami v očích jsem je přitiskla k sobě a v duchu poděkovala...
Jakoby se uvnitř kovárny zvedl jemný vítr a z výhně vyšlehl větší oheň..
Když jsem šperky držela na srdci, viděla jsem dračici se svými malými dračími miminky a věděla jsem, že až budu potřebovat, přijdou...
Miluju draky ... jsou to nádherná stvoření...
A děkuji za babí léto... je to krásný čas....
***************************************************

Nádherný stylizovaný stříbrný dračí amulet je doplněn mnoha zlatými něžnostmi- zlaté kuličky, poutko-oválek a trojlístek na zapínání. (Au 585)

Dračí amulet je zdoben leptaným vzorem a v ozdobných lůžkách jsou uloženy dva opály- trojúhelníkový boulder opál -Austrálie a ethiopský duhový.

Tento šperk je v tomto provedení vyroben pouze jednou, kameny jsou zcela jedinečné ve svém tvaru. Celkově vypadá šperk velmi lahodně pro oko a přinese své majitelce nádhernou harmonii, díky jemnosti a vyváženosti celé kompozice..

Délka řetízku s ručně vyrobeným zapínáním je 43 cm.

Velikost amuletu je cca 55 mm x 25 mm.

Materiál: stříbro 925/1000, zlato 585/1000, boulder opál, ethiopský opál

Celková váha: cca 9,62 g záleží na každém vyrobeném kusu..

Cena je pouze orientační, záleží na použitém materiálu (polodrahokamy).

Bude zhotoveno na objednávku.

POKUD TENTO KONKRÉTNÍ KUS BUDE JIŽ PRODANÝ, MOHU ZHOTOVIT OBDOBNÝ S JINÝMI POPŘ. S OBDOBNÝMI KAMENY. PROSÍM, KONTAKTUJTE MĚ !

Ručně vyřezáváno, tvarováno, leptán vzor,tepáno, zdobeno granulací, patinováno, doleštěno, puncováno..