Osobní parfém Claire Rosierové..

Část třetí
Paříž.. středověká Paříž... město mnoha nelibých pachů, ale i božských vůní.. město smutných sirotčinců, ale i láskyplných rodin, prostě město, které rozhodně stálo zato navštívit..a to platí dodnes..pravda, poněkud se za ta léta změnilo...díkybohu však zato..
Claire Rosierová je šťastně zamilovaná a vlastně teď už milující ženou svého Louise, který ji před mnoha lety našel na svém prahu ve smotku kožešin jako malé miminko.. Nedokázal je odložit do sirotčince a spolu se svou sestrou Bernadette Claire vychovali..
Bernadette se vdala za svého pekaře Severina Siberta a měli spolu čtyři děti.. a Louis?
Ten se zamiloval a vybojoval si svou Claire..
Teď byla tedy konečně Louisovou ženou, ale není nebe bez mráčku, Claire se stala snad až příliš poslušnou a oddanou, zapomínala na sebe a vše obětovala Louisovým přáním, snad to ani tak zprvu nechtěl, ale Claire její přespřílišná oddanost zcela pohltila.. přestala poslouchat svůj vnitřní hlas..
A tak by mohl tento příběh skončit... Z divoké a "své" Claire stala se poslušná ženuška.. a KONEC... žili takto "spokojeně" až do smrti.. ale tento příběh takto rozhodně neskončí..
I když v té době Claire veškerou práci přizpůsobovala tak, jak si Louis přál.. pomalounku, ale jistě podlehla všeobecnému názoru, že žena by tuto profesi vykonávat neměla a pracovala skoro tajně..
Louis se stal věhlasným a váženým šperkařem a šperky Claire vydával s Clařiným svolením za své.. Kdo by chtěl šperky od ženy? Tedy ve středověku, že?!
Claire byla stále výjimečnou a nepřekonatelnou šperkařkou vyráběla šperky plněné vzácnými parfémy úspěšného parfuméra Clauda d'Amanda a jeho ženy květinářky Valerie..
Šperky s jedinečnými kameny z celého světa...
Ale jen málo ..snad pár nejbližších přátel vědělo, že tyto šperky vyrábí Claire a nikoli sám Louis..
Fantazie Claire byla skutečně andělská.. snila však tajně a tiše.. Louis nebyl špatný manžel, jen neviděl, co vidět měl a Claire... dlouho netušila, že se stala obětí své vlastní lásky..
Zvěst o výjimečných špercích nesla se celou zemí a v práci se nezastavili..
Jednoho dne zaklepal na dveře jejich domu posel..
Přinesl zakázku od svého pána, markýze de la Clochette-d'or.. Zdali to bylo jeho jméno skutečné, to se nikdy nedozvíme, ale každopádně si takto nechával říkat..
Byla to velikánská zakázka a vyžadovala okamžitý odjezd na jih za markýzem..
Claire prosila Louise, aby nikam nejezdili, šperky mohou vyrobit přece v Paříži a pak je za markýzem dopravit, ale Louis byl jako smyslů zbavený, kdopak ví, co ho táhlo na jih.. zdali vidina obrovské odměny za vykonanou práci či něco jiného..
Markýz si sice přál, aby pracovali přímo v jeho domě, ale Louis se ani nesnažil o podmínkách vyjednávat..
Claire byla smutná... cítila zvláštní tlak na srdci, nepříjemný pocit sílil s blížící se cestou..
Svěřila se Claudovi a Valerii, Valerie, jí rozuměla, ale Claude se jen smál ženským "nepodloženým" obavám..
A tak se rozloučili a jednoho rána odjeli..
Příjezd do domu markýze de la Clochette-d'or byl provázen na Claire až přílišnou teatrálností.. Louis jako by to nebyl ani on... liboval si v mohutných ovacích ..
Claire vůbec nebyla ve své kůži... cítila jak ji pohledy doslova svlékají a cítila se nepříjemně nahá.. Klopila zrak a halila se plédem až ke krku..
Nedokázala přesně určit problém svých pocitů a snažila se opět potlačit vnitřní hlas a intuici, která ji tak výrazně varovala...
Málo vycházela z provizorní dílny a snažila se pracovat co nejrychleji, jak uměla, už chtěla být zase doma.. Louis vstával pozdě a užíval si večírků pořádaných na jeho a Claiřinu počest.. a že jich bylo nepočítaně.. Nic nedbal na prosby utrápené Claire.. jako by byl omámený vším tím zlatem, které obklopovalo markýze..
Claire stále více zjišťovala, že ji práce méně a méně těší.. neustále čelila nadbíhání markýzových přátel a nakonec i samotnému Clochettovi..
Louis byl opět na nějakém večírku a Claire vsazovala rubíny do krásného náramku... jejich práce již dávno měla být skončena, ale markýz se postaral o to, aby jí bylo stále víc a víc..
Claire si zkoušela krásný náramek a nastavila ruku měsíčnímu světlu, rubíny jako by zahořely zvláštním ohněm..
"Nádhera! Věděl jsem to!" Claire uskočila, když těsně u svého ucha uslyšela vilný markýzův hlas..
Markýz chytil Claire za zápěstí, až ji celé zčervenalo a přitáhl si ji k sobě..
Claire vykřikla a křičela co ji síly stačily, snažila se odporného markýze od sebe odstrčit a chtěla utéct za Louisem, který se jí teď tolik vzdálil.. litovala okamžiku, kdy odjeli na tuto cestu, litovala, že podlehla Louisovým touhám po bohatství, které ani nepotřebovali..
A křičela a házela sebou... až se celá zpocená probudila v posteli vedle Louise, který ji držel, objímal a chlácholil...
"To byl jen sen miláčku... živý sen..noční můra" šeptal Louis..
Claire se rozplakala, ale o snu mluvit nechtěla... a nemluvila až...
Jednoho dne zaklepal na dveře jejich domu posel..
Přinesl zakázku od svého pána, markýze de la Clochette-d'or..
Byla to velikánská zakázka a vyžadovala okamžitý odjezd na jih za markýzem..
Do Claire jako by uhodil blesk.. hned věděla, že její sen nebyl jen snem, nýbrž skutečnost, která se měla stát..
Rozhodla se, že vše Louisi vysvětlí, i když věděla, že jí nebude věřit a bude chtít jet..
A měla pravdu .. Louis nevěřil na intuici, nevěřil na sny .. a trval na odjezdu.. Navíc, postupně nabýval stále více pocitu, že žena má naprosto poslouchat svého muže, byl hluchý, byl slepý, měl pocit, že z lásky Claire může si brát co chce a nemusí ji rozhodně nic vracet..
Claire byla smutná a často plakala, byla zoufalá a nevěděla, co dál..
Tolika lidem v životě pomohla a teď neuměla pomoct sama sobě..
Ale jak už to tak bývá, když se člověk dostane na samé dno, může se alespoň lépe odrazit...
Byl předvečer odjezdu a utrápená Claire se šla rozloučit s přáteli d'Amandovými.. seděla pak ještě v jejich krásné zahradě ponořené do tmy a v duchu prosila anděly o pomoc.. nevěděla kudy kam..
A tehdy slzy, co kapaly ji z očí,  zaleskly se jako křišťály a vytvořily na listech pivoňkového keře krásný náhrdelník.. vzpomněla si na toho SVÉHO Louise, co kdysi voněl po pivoňkách a tolik jí projevoval lásku a vážil si jí... No ano, vážil! Její pocity a obavy ho zajímaly .. Poslouchal, co mu říká... a dnes.... s povzdechem pomyslela si Claire..
Mandloň nad hlavou se jemně zachvěla a utrápená Claire usnula..
Tu noc měla zvláštní sen..
Byla zase malá a plná slunce...
A stal se zázrak...
Claire se probudila jiná...
... byla odhodlaná, silná, i když z ranní rosy celá zkřehlá... Vstala a vydala se domů..
Louis ani nezjistil, že byla celou noc pryč... to by se nikdy předtím nestalo, ale vidina bohatství zatemnila Louisovi mysl..
Claire oznámila Louisovi, že nikam neodjíždí a že zůstává, Louis běsnil, zuřil, vztekal se, ale nic naplat.. Claire nepolevila a Louis odjel sám...
Tehdy Claire snad ani netušila, že musela ztratit, aby skutečně nalezla.. Aby nalezla nejen sebe samu, ale...
... uplynulo šest měsíců a na dveře Clařina domu večer kdosi zaklepal..
Claire otevřela  a za dveřmi stál vandrák... otrhaný a střapatý vandrák, který voněl jemně po pivoňkách..
Claire na nic nečekala a skočila mu okolo krku..
... byl to přece její Louis!!! Ten její pravý Louis s vůní pivoněk a srdcem na pravém místě... a Claire..
Claire byla zase tou svou slunečnou a andělskou bytostí, tak jako kdysi..
Prostě musíme někdy pustit i to, co si myslíme, že tolik milujeme, aby se to mohlo vrátit ve své pravé podobě anebo ne, pokud to pravé není... pak ale přijde něco nového..
Claire i Louis se měli co učit a měli toho ještě hodně nalézt... nic není přece zadarmo a nic se neděje náhodou..
Od té doby Claire a Louis skutečně žijí v nádherném souznění, Claire neztratila sebe a hrdě vystupuje jako výjimečná šperkařka a Louis, je hrdý na svou ženu a  ctí ji a váží si jí, uvědomil si, že žádné bohatství na světě mu nenahradí nádhernou duši Claire, se kterou jedinou má jeho život ten pravý smysl..
A teď konečně může náš příběh skončit... vlastně se dnes a denně opakuje a opakuje... i když to není vždy jen příběh Claire a Louise...
Děkuji za tento příběh hledání, ztrácení a nalézání.. děkuji za naději, která je tady vždy..děkuji za život sám..
**************************************************

Nádherný, propracovaný, novodobě pojatý šperk ze středověké Paříže byl inspirován jak kouzelnou dobou, tak nádhernou bytostí Claire Rosierové, která byla snad dítětem samotného Anděla..

Naprosto, ale skutečně naprosto unikátní je toto malé umělecké dílo.. Tento nádherný a do všech detailů vymazlený amulet ukrývá uvnitř malou skleněnou ampulku se vzácným parfémem..

Ampulka je umístěná v ručně tvarované motýlí kukles průzorem vepředu, kde je chráněna větvičkami s lístky, stříbrnými kapičkami rosy a čtyřlístkem.. Zapínání na trn.. Čepičku tvoří kalich lučního zvonku a pod kuklou je řetízek se třemi vzácnými tónovanými brioletami růžového turmalínu.. Řetízek je zdoben rondelkami turmalínu od růžové po zelenou..

Tento šperk již nikdy nebude vyroben v této podobě..

Šperk je naprosto vymazlený do posledního detailu..

Je to skutečně andělský šperk..hoden anděla..

Jde o jedinečný šperk pro výjimečnou ženu..

Velikost: cca 70 mm x 25 mm + růžový turmalín..

Délka řetízku je 68 cm, s ručně vyrobeným zapínáním..

Materiál: stříbro 925/1000, turmalíny

Celková váha: cca 27,53 g

Ručně vyřezáváno, tvarováno, tepáno, výrazně patinováno, doleštěno a puncováno..