Mechový prsten druidky léčitelky

Omamná vůně byla tak silná, že se mi až zatočila hlava.. všude okolo visely svazečky bylin a sušila se kůra nějakých stromů.
Zůstala jsem stát mezi těžkými dveřmi a jen tiše jsem vnímala vůni, která naplňovala každičkou buňku mého těla.
Čím déle jsem tam stála, tím klidněji a radostněji jsem se cítila.
Má podvečerní procházka po lese nabrala nečekaně zcela jiný směr, ono procházet se jen tak po hlubokém lese, který neznáte, není asi moc rozumné..i když...i když já jsem po dlouhém a únavném hledání cesty zpět našla jen něco jako světýlko, co uviděl onehdá Jeníček s Mařenkou v jednom kouzelném perníkovém lese.
Uprostřed malinkého paloučku stála vedle obrovského stařičkého dubu chýška celá mechem obrostlá, s malilinkatými okýnky a střechou, která byla pokrytá suchými snopy dlouhé trávy.
Stála jsem chvíli před chaloupkou a přemýšlela jsem, jestli se mi to nezdá... NEZDÁLO!
Chaloupka tam skutečně stála a já jsem už držela velké kované klepadlo a bušila s ním na masivní dřevěné dveře..
"BUCH BUCH BUCH...!"
" Dobrý den... promiňte, že ruším, ale asi jsem se ztratila.." řekla jsem hodně nahlas...
NIC!
Vůbec nic se nedělo... a tak jsem neváhala a zkusila dveře otevřít...
"VRRRRRRRZ..."
Dveře povolily a já se ocitla někde úplně jinde.... kde se čas zastavil... anebo přesněji, vůbec nikdy neexistoval..
Kliduplný pocit bezpečí prost jakékoli obavy z neznáma a ztracení se, mě naplnil radostí.. Bylo mi nádherně..
Pomalu jsem procházela okolo svazečků bylin a jemně jsem je hladila chvějícími se prsty..
Zůstala jsem stát před rostlinou, kterou jsem neznala... visela uvázaná těsně pod kořenem, který směřoval vzhůru a její listy bohaté a velké visely dolů..
Ten kořen mi byl povědomý...
"Odkud já tě znám...?" přemýšlela jsem nahlas..
"To je mandragora!" ozval se hladivý ženský hlas za mnou a já jsem ucítila teplou dlaň na svém  rameni.
"No ano! MANDRAGORA! Vždyť ten kořen vypadá jako skřítek...má hlavičku,ruce i nohy.." vykřikla jsem nadšeně.. a v tom okamžiku mi to došlo...
Tady někdo je...
S trhnutím jsem se prudce otočila a už, už jsem se chtěla omluvit za vtrhnutí do chaloupky..
...zvedla jsem oči a setkala se s očima, které vypadaly jako blankytné nebe bez mráčku... ta čistota... ta něha s pokorou a přesto stařičká moudrost v očích ženy, které nemohlo být více než čtyřicet let..
Usmála se a já její úsměv opětovala, nečekala na mé vysvětlení a ukazovala na další svazečky bylin, o kterých mi postupně vyprávěla...
" A támhle je len... jako rostlina napomáhá věci řešit snadněji, stačí ji mít trošku ve váčku a nosit ho při sobě.. léčivá jsou i jeho semena, a támhle, tam je ostružiní..jeho listy se používají na popáleniny i omrzliny..dělám z nich mast a z plodů ostružinové víno.." zasmála se.. oči mi zaplály... ostružinové víno, to zní báječně , v duchu jsem uviděla rudou až temně černou tekutinu, která je tak sladká a omamná... a najednou jsem ucítila vůni ostružin a vlhkého lesa.. uviděla jsem jelena...či muže s jeleními parohy... zachvěla jsem se.. a má vidina se rázem rozplynula..
"Správně, ano to bylo velmi správně.." řekla klidně žena, jejíž oči teď plály zvláštním plamenným leskem a připomínaly nebe divoké, plné napětí, které bývá před bouřkou.. před bouřkou vytouženou, aby svlažila zemi a vyčistila vzduch..
" A toto, to je řepík.. symbolizuje, očistu, osvobození a přípravu na nové začátky.. taky přidává energii a posiluje oslabený organismus.. a tady, to je vřes.." už, už jsem chtěla vykřiknout, že vřes znám, ale jak jsem se dozvěděla o jeho kouzelných vlastnostech, pochopila jsem, že ho vlastně vůbec neznám.. a raději jsem mlčela..
Krásná bylinkářka pokračovala.. " Vřes je bylina štěstí, oslav a komunity.. vřesový med je velmi chutný ..." usmála se..
"...a támhle , tam je břečťan.. břečťan je bylina prorocká... spojení smrti s novým počátkem.."
Její oči se opět změnily, byly vážné, přísné a tmavé..
Pohladila mě po tváři a já jsem najednou uviděla ženu s bílou "plachetkou" na hlavě a květinami vpletenými do silného copu, který skrze pokrývku hlavy vykukoval ven.
A její opět blankytně modré oči se usmívaly a hladily zároveň..
Já jsem už věděla, kde jsem a s kým jsem.. byla jsem u Druidky.. u Druidky léčitelky.. které rozhodně nebylo čtyřicet, ale nejspíš dvatisíce let či mnohem více.. podlomila se mi kolena, nejspíš jsem i omdlela, před očima mi v mžiku prolétly tváře a kousky událostí, které se nejspíš staly před mnoha a mnoha lety..
probrala jsem se na posteli vystlané mechem... na hlavě jsem měla obklad z bylin a kus křišťálu.. styděla jsem se..
Druidka se otočila a v hmoždířku drtila nějaké bobule..
Jakmile viděla, že jsem se probrala, odložila hmoždíř a posadila se ke mně..
Klidně pokračovala ve svém výkladu bylin: "..a tady je jmelí.. to je velmi důležité! Jmelí je ochráncem plodnosti, inspirace a tvoření! " a významně na mě pohlédla.. jako by věděla... ale ona vlastně věděla.. měla jsme pocit, že ví vše..
Odevzdaně jsem otevřela dokořán své srdce a svou duši ..
" Konečně.."šeptla jen..
Na stole ležel na talíři kus chleba, máslo a sklenice s medem, jistě vřesovým...
S chutí jsem snědla celý krajíc... Druidská léčitelka se pousmála a opět tiše pronesla: " To je jídlo síly.. stačí ho málo a síly budeš mít na vše, na co ji budeš potřebovat..."
Hned mi bleskla hlavou myšlenka na návrat domů... úplně jsem zapomněla a můj kovářský bude mít jistě strach..
Otočila jsem hlavu k okýnku a zděšeně jsem uviděla jen tmu...
Venku se mezitím setmělo a já jsem chtěla panikařit- jak to mám ve zvyku, když něco nestíhám- ale nějak mi to nešlo.. bylo mi skutečně lehko a veselo..
"Nemusíš mít obavy, ví, že jsi v bezpečí.. dnešní noc budeme spolu a ráno tě vyvedu ven z lesa.." řekla klidně a mile..
Věřila jsem ji, neměla jsem ty nejmenší pochybnosti o tom, že o mně nemají strach a , že je vše tak, jak má být..
Druidka mi dlouho vyprávěla o vzácných vlastnostech bylin a stromů, co já jsem je původně považovala za zcela normální a obyčejné .. vyprávěla o bytostech bylin a veškeré zeleně či lesních zvířat.
Vůbec se mi nechtělo spát, ostružinové víno jakoby neubývalo ze džbánku .. ... nádherná pohoda pozdního podzimu, spojená s hudbou větru, který jakoby hrál na malou harfičku, byla pro mou duši jako všelék na člověčí trápení všedního života..
Cítila jsem obrovskou úctu ke všemu živému na této Zemi..
Tiše jsem zatoužila vyběhnout do tmavého lesa, pohladit každičký strom a rostlinku, vzdát se s pokorou a osvobodit duši z těla, které ji vlastně tolik omezuje..
Dveře se rozrazily jakoby se vítr snažil dostat k nám blíže... vlastně jsme ho volaly.. a v ten okamžik proletěly roky a staletí v podobě útržků kolem, jako by  čas vůbec neexistoval..
Otevřela jsem oči.. ležela jsem na mechu uprostřed lesa, cítila jsem se lehká jako vánek.. vítr kolem svištěl a stále hrál svou jemnou melodii na druidskou harfičku..
V dálce jsem uviděla zase ty parohy, co jsem zahlédla v duchu v chaloupce..
Pomalu jsem si sedla a stále jsem upřeně hleděla před sebe..
Z mlhy se vynořila obrovská postava muže s parohy na hlavě..
Zvláštní závan blízkosti mně polil horkem.. tím příjemným a roztouženým horkem, které se mi rozlévalo místo krve v celém těle..
" JSEM CERNUNNOS!" řekl hlubokým hlasem..
Cernunnos...pán zvířat, pán celého lesa... nezkrotný pastýř a lovec..
Vstala jsem a podívala jsem se směle pánu lesa přímo do očí.. jeho pohled žhnul.. přímo pálil.. nebylo třeba nic víc.. v té chvíli jsem pochopila, co pro mně smysl má a co je jen pomíjivé a nepodstatné. Zatoužila jsem být se svým kovářským, který má malého Cernunna v sobě a zatoužila jsem předat radost, lásku a úlevu od všech trápení každému, který o to bude stát..
V tom okamžiku jako bych věděla vše.. Vše podstatné a pravé..
Ucítila jsem ve vlasech závan větru... mé vlasy se samy zapletly v silný cop plný bylin a na hlavě jsem rázem měla bílou "plachetku" a moje oči se opět setkaly s očima Cernunna... Tentokrát se usmál.. krásným, mužným úsměvem a jeho oči si laškovně hrály s mými..
Ráno jsem se probudila do sluníčka... chleba, máslo a lahodný med již čekaly na talířku na stole... s čajem, který bylinkově voněl..
Naposled jsem pevně objala svou Druidku léčitelku..
A naplněná láskou, něhou, pokorou a pochopením jsem sebejistě našla cestu ven z lesa, kde jsem včera bloudila..
Kovářský mě čekal doma.. v klidu... prý mu byli říct, že jsem u kamarádky a že přijdu až ráno..
Ale kdo mu to byl říct, to si už nevzpomněl... asi vítr... jak sám říkal... a smál se..
A tak to asi bylo... vítr s druidskou harfičkou, co mi na ni hrál, přinesl vzkaz mému milému..
A já opět děkuji... děkuji za druidský dar pochopení a pokory v lásce... ke všemu živoucímu..
I má dílna mě přivítala "jaksi jinak"... jakmile jsem vkročila dovnitř, ucítila jsem závan nádherné bylinkové vůně a kovová razidla o sebe cinkla, jako by to byly druidské zvonečky..
...veliká můra na okně sebou zachvěla a já si všimla, že má něco jako parůžky... Ach Cernunne...
***********************************************

Druidský prstýnek je dozdoben trojlístkem a stříbrnými kapičkami rosy úhledně vyskládanými okolo krásně vybarveného zelenkavého "baby" tyrkysu. Lůžko je zezadu zdobeno ručně lisovaným vzorem. Obroučka je tepaná ze tří stran.

Velikost: pokud už bude tento konkrétní kus prodaný, mohu zhotovit obdobný - v tom případě mi sdělte prosím vnitřní průměr obroučky Vám dobře padnoucího prstýnku - PŘIPSAT DO OBJEDNÁVKY.. anebo klasickou velikost ze zlatnictví..

Materiál: stříbro 925/1000, tyrkys.

Celková váha: cca 3,07 g záleží na každém vyrobeném kusu...

Ručně vyřezáváno, tepáno, tvarováno, zdobeno granulací, patinováno, doleštěno, puncováno..

Cena je pouze orientační, záleží na použitém materiálu (polodrahokamy).

Bude zhotoveno na objednávku.

POKUD TENTO KONKRÉTNÍ KUS BUDE JIŽ PRODANÝ, MOHU ZHOTOVIT OBDOBNÝ S JINÝMI POPŘ. S OBDOBNÝMI KAMENY. PROSÍM, KONTAKTUJTE MĚ !