Stařičké anglické růže..prsten

1.den Paris 2012 podzim..
"...plna očekávání rozbalovala jsem malý balíček, co mi právě přinesl pošťák... balíček od mé milé tety Amandine z Paříže... nejprve vypadla malá cedulka... teta mi píše o nějakém deníku... mmmm.... deníky přímo zbožňuju a tak rozbaluju dále..
Ach ta má francouzština... zase si slibuju, že se jí naučím pořádně :o)...srdce mi buší... opatrně rozvazuju sametovou stužku, kterou je deník převázán.. na jejím konci se houpe malý stříbrný prstýnek s andílkem.. ani nedýchám...
Otevírám deník a čtu...
Des souvenirs d'amour...
...vzpomínky na lásku...?
Ale to už neváhám ani vteřinu.. balím a za pár dnů odlétám... za Amandine do Paříže...
Tolik moc se těším... vím, že to je jen začátek... tak jako loni.."
Sedím v letadle a přemýšlím..vlastně jsem ani na vteřinu nepřestala myslet na balíček, co jsem před pár dny od Amandine dostala..
A taky vzpomínám na krásné chvíle, které jsme spolu strávily loni..
Má teta Amandine bydlí v nádherném velikém starém domě v Paříži se svou přítelkyní Emeline..
Obě je miluju.. Amandine voní po fialkách a  růžích a moje sladká Emeline zase po vanilce a rumu..zřejmě kvůli pečení..
Když jsem tetě zavolala a vykoktala svou chabou francouzštinou, že přijedu-naštěstí teta umí i trochu česky, takže naše rozmluva byla ze třičtvrtin srozumitelná pro obě- byla teta blahem bez sebe o mně nemluvě, já jsem se přímo vznášela radostí..
A za chvíli už budu v její náručí..
Nádhera!
S výskotem jsem vyběhla z taxíku a už jsem zaplavena vůní květin a vanilky..to nejsladší, co na světě je, je vůně lásky..
Emeline přinesla veliký tác se samými dobrotami..borůvkovými koláčky, co mám po nich rty zbavené i dva dny- počínaje a sladkými pokroucenými lístečky sypanými vanilkovým cukrem, co se na patře rozplávají dříve nežli si uvědomíte, co v ústech vlastně máte- konče..
Jednou větou dokonalý ráj na Zemi..
Když jsem vytáhla deník z kabelky Emeline vykřikla: "Bravooooo!" a Amandine se hlasitě zasmála ..
Obě dvě věděly, že i když mám teď velmi mnoho práce, tomuto pokušení neodolám a přiletím prvním letadlem..
Emeline si oklepala pudrový poprašek vanilkového cukru z prstů a vzala mě za ruku, přitom mě k sobě přitiskla a dala mi pusu. Jak já je obě dvě miluju..
Po schodech nahoru mi vyprávěla něco o úklidu, půdě a Amandinině neuróze, co se pořádku týká..
V domě u Amandine jsem byla mnohokrát, ale nikdy jsem se nedostala až na půdu, dům má mnoho překrásných pokojů a neskutečně tajemných zákoutí a proto mě ani nenapadlo, že má i nějakou půdu.. pomyslela jsem si..
"Voila !" zvolala Emeline a odhrnula těžký sametový závěs, za kterým byly skryté malé leč velmi silné  dubové dveře a podala mi velký kovaný klíč.
"Aach.." nic víc, se nedalo dodat.
Klíč vklouzl do zámku a cvakl, musela jsem se vší silou opřít do dveří, aby se otevřely.
Pohled, který se naskytl mi vyrazil dech.
Nádherný prostor osvětlený jen zářivým paprskem zapadajícího slunce, který procházel skrze balkónové okno.
Emeline mi pokynula, abych šla dál.
Otevřela jsem ho. Malá klička, jako by mi sama pod prsty povolila a čerstvý vánek zaplnil celý prostor. Přivřela jsem oči a zhluboka se nadechla.
S Emeline jsme vešly na balkon, který nebyl vůbec malý a rozhodně nebyl zvenku přehlédnutelný a proto mě zaskočilo, že jsem po něm nikdy nepátrala.
Po obou stranách balkonu stály nádherné chrliče..mohutné bytosti s tajemnými výrazy v obličejích.
"..ce sont nos protecteurs.." šeptla Emeline, pohladila mě po zádech a odešla..
"...ochránci?!... mmm.. tak to jsou ti tajemní ochránci, o kterých mi tetička Amandine psala na  lístku, co byl v balíčku.." řekla jsem si víceméně pro sebe..
Rychle jsem se otočila zpět, abych se na něco zeptala, ale byla jsem na půdě sama. Na malém kulatém vykládaném stolku stála petrolejka se zelenkavým stínidlem a malá cínová krabička.
Už už jsem ji chtěla otevřít, ale v tom jsem zaslechla mužský hluboký hlas zevnitř domu. Vyběhla jsem nejprve na balkon a vyklonila se.." to je výška!" skoro jsem vykřikla, ale venku nikdo nebyl, jen se mi zazdálo, že jeden z chrličů vztáhl po mně tlapu, snad aby mě zachytil, kdybych... " to je hloupost, už blázním...jen se mi zatočila hlava.." hned jsem si zdůvodnila svůj letmý dojem.. a zasmála jsem se..
Přesto jsem ho pohladila po jeho trochu zvířecí tváři a poděkovala... co kdyby..A s úsměvem jsem vyběhla z půdních dveří zpět do domu..
Zvědavost mě táhla do patia, abych zjistila, kdože to přišel.
" Mon Dieu!.... mon cherie monsieur Etienne.." volala jsem už z dálky a divoce jsem starému pánovi skočila okolo krku.
Můj milý, sladký, úžasný Etienne.. starý rodinný přítel a báječný zlatník a šperkař. Co jsem se ho nazlobila jako malá, když jsem si hrála s drahými kameny a setřídila mu je do krabiček podle svého.. Ale nikdy se na mě zato nezlobil.
Jaké bylo jeho překvapení, že mě vidí..netušil, že přijedu, všechno bylo tak narychlo.
Tiskl mě a líbal na obě tváře nejmíň desetkrát na každou.
Přišel se rozloučit, na zimu vždycky odjíždí za bratrem na venkov..
"..bon vin et souvenirs.." vysvětloval s jiskřičkami v očích..
...dobré víno a vzpomínky... zřejmě vzpomínky na lásku... a v tom mi to došlo..nemá snad něco společného s deníkem a s prstenem?
Když jsem to šeptla a zvedla oči, nechápavě se na mě podíval..
" Vieux journal et l'anneuau?" opakoval po mně..
Hrdě jsem zvedla ruku s andílkovským prstýnkem.
"Mmmm... Un travail intéressant.." a pokýval přitom hlavou.
Z jeho reakce a poznámky, že je to zajímavá práce, jsem pochopila, že o ničem neví a tak jsem se jen zasmála a nechala to být.. pro teď..
Za chvíli vešel do dveří nějaký jiný muž, byl o něco mladší nežli můj Etienne, ale ta podoba.. Etienne nám představil svého bratra Germaina.
Když mi podával ruku a zadíval se mi do očí, zrudla jsem jako malina. Zlobila jsem se proto na sebe. Nemám ráda, když jsem tak okatě na rozpacích.. a jeho pohled byl tak hluboký a přímý.
Za normálních okolností by člověk řekl, že nás dělí jakási časová propast, ale v tom okamžiku jakoby čas vůbec neexistoval, byla jen energie, která měla jen jedno pojmenování..
Germain mi držel ruku velmi dlouho a nespustil své oči z mých. Byl to magický okamžik.
Celá rozpálená jsem pila citronádu, která mi přímo vařila v prstech. Etienne vyprávěl o mém neposedném dětství a já jsem nedokázala poslouchat. Myšlenky se mi v hlavě honily a vůbec jsem tomu nerozuměla.
Když odcházeli stála jsem v hlavních dveřích a mávala jim.
Tetička s Emeline mi něco o překot povídaly, ale já jsem je nedokázala vnímat. Až mě v mé zasněnosti probrala palčivá bolest na prstě.."můj prsten!" vyjekla jsem.."proč tak pálí? Žeby se do něj opřel poslední podvečerní sluneční paprsek?" napadlo mě.. a sundala jsem ho z prstu. Jeho kámen byl jako živý, hrál mnoha růžovými odstíny a přímo zářil!
Srdce mi bušilo, usmívala jsem se a snila... alespoň do chvíle, než mě Amandine hlasitým zavoláním: "Café!" dostala zpět na Zem a do krásného podzimem zbarveného patia..
Nikdy nepiju víc než jednu kávu denně, nemůžu pak spát, ale ten večer jsem vypila tři.. asi jsem chtěla prodloužit čas, který mi ve Francii ubíhá vždycky mnohem rychleji nežli doma..
Dozvěděla jsem se, že Etienne pojede se svým bratrem Germainem na zimu na jih .. Côtes de Provence Sainte - Victoire . Germain vlastní velké vinice a vyrábí fantastické "Vin Rosé" růžové víno.. o čemž jsem se měla sama později přesvědčit..
Emeline večer přinesla na stůl lahev růžového vína s ručně psanou etiketou a tři broušené skleničky ve tvaru obráceného lučního zvonku.. Amandine mi vyprávěla o deníku a velkém úklidu, do kterého se Emeline pustila a taky o malé cínové krabičce s něžnými šperčíky, kterou mi nechaly nahoře na půdě.. abych si sama vypátrala o jaké to šperky vlastně jde. Ale při těch slovech zaplály oběma ženám oči jako by v nich byly malé ohníčky, ten zvláštní pohled já dobře znám..je to pohled plný kouzel a tajemna..
Ještě před spaním jsem vyšla nahoru na půdu..zajímavé..dveře šly tak lehounce otevřít, že bych byla přísahala, že jsem někde jinde nežli jsem byla odpoledne.
Stála jsem na balkonku a dívala se na noční Paříž, rty jsem hladila okraj sklenice s trochou výborného růžového vína..těšila jsem se na další den..kdy otevřu krabičku s ostatními šperky..i při své značné nedočkavosti jsem vydržela a do krabičky se zatím nepodívala..
Dopila jsem poslední doušek a zašeptala do tmy: "Merci mon Germaine.."
Něco za mnou zašustilo či spíše jemně zapraskalo a pak jsem uslyšela vrnění jako od kocoura..
Žeby měla teta kočku o tom jsem nevěděla..otočila jsem se a chtěla nočního návštěvníka pohladit, ale zamrazilo mně..
Jeden z chrličů byl jaksi jiný.. jeho tlapa... "Bože! Jeho tlapa byla zvednutá!!! A předtím ne! To jsem si jistá..." křičela jsem, když jsem sbíhala schody dolů do kuchyně..
Emeline se výrazně podívala na Amandine a nalily mi nějaký příšerně sladký likér a nedaly jinak, nežli že jsem ho musela vypít ze skleničky dodna..
Pak jsem se probudila... tedy bylo ráno, pozdní ráno a já jsem měla v noci samé sladké sny...
Na večerní příhodu jsem si vůbec nevzpomněla..
A co bylo dál...? To vám povím, až večer anebo možná až zítra..dnešek si skutečně užiju...je toho hodně, co ještě musím objevit.. a taky je tady Germaine s Etiennem, kteří dnes přijdou na oběd..
Emeline mě volá z kuchyně..musím už běžet..

*************************************

Něžné růže v počtu čtyř jsou elegantně usazeny na tepané obroučce a dozdobeny dvěma lístečky..

Prsten je masivní..

Je vyroben velmi složitou technikou lití do ztraceného vosku, kompletně v mé dílně. Od vyrobení voskového modelu, po samotné odlití stříbra..

Šperky vyrobené litím jsou velmi pevné a vhodné na každodenní nošení bez obavy o jejich znehodnocení..

Celá pařížská kolekce "Láskyplné šeptání.." je vyrobena v neoviktoriánském duchu se špetkou secese..

Velikost: vnitřní průměr obroučky 17,2 mm, pokud už bude tento konkrétní kus prodaný, mohu zhotovit obdobný - v tom případě mi sdělte prosím vnitřní průměr obroučky Vám dobře padnoucího prstýnku - PŘIPSAT DO OBJEDNÁVKY.. anebo klasickou velikost ze zlatnictví..

Materiál: stříbro 925/1000

Celková váha: cca 13,57 g záleží na každém vyrobeném kusu..

ŠPERKY JSOU VYRÁBĚNY VÝHRADNĚ RUČNĚ, PROTO SE BUDOU V DETAILECH LIŠIT A KAŽDÝ KUS JE ORIGINÁLNÍ A VÝJIMEČNÝ...

Ručně vyrobeno, voskový model a následné lití do ztraceného vosku, patinováno, doleštěno, puncováno...