logo         

Úvod » GALERIE » náramky a brože » Brož s čajovými růžičkami..


        

Brož s čajovými růžičkami..

 

Číslo produktu: 52011997

Zima... choulení se u krbu s voňavým dřevem.. horký punč.. vrrrrnící kocouři..  velká sklenice dobré..moc dobré zavařeniny...a samozřejmě nádherná kniha...
Kniha o "mých" časech, o časech pro někoho dávno minulých pro mně však stále živých a ctěných .. kniha, která mě inspiruje a hladí ... kniha "Malé ženy" od Louise May Alcottové.
Četla jsem ji snad desetkrát a pořád mi má co říct...
Přemýšlím si jen tak polohlasem a sedím před krbem ve velikém Agathovském křesle- jak mu důvěrně říkám, ale to je zase jiný příběh, ten až později.. piju punč, poslouchám vítr venku a vrrrrnění kocourů a sním si...
Sním s Malými ženami o věcech ryze ženských..:o) O kráse ženské duše, o něze a přesto obrovské síle, o bolesti, kterou znají jen ženy a nádheře prvního dětského pláče...prostě o všem, co nám bylo dáno prožít a projít na této pozemské pouti..
Když přivřu oči vidím nové a stále nádhernější šperky, které budou SNAD jednou zdobit překrásnou ženu, protože každá z nás je překrásná...každá čistá duše je něco neskutečně zářivého a božského..
..................................................................................
Po chvíli mě vytrhne ze snění nějaký zvuk.. šustění a ženské hlasy... nevím přesně co se děje... nevím VŮBEC , KDE TO JSEM!!!
Dům, jakoby se mi změnil před očima... a já nespím... to vím určitě..
Tak už se ses probudila ? Se smíchem do mně šťouchla Jo- Josephina Marchová, ano, poznávám je! Jsou to Malé ženy mé milé Louisy May Alcottové, ale...
ALE...co to má všechno znamenat?!
"Kde to jsem?!" vykoktala jsem roztřeseně...
"No , kde asi... u nás..." odpověděl sladký hlásek, který nejspíš patřil andělské Beth..její líbezný úsměv se nedal přehlédnout... usmívala se jako andílek... sice trošku pobledlá a hubená, ale milá, sladká a obětavá..
Jo se rozesmála..." Maminka tě našla tak unavenou a zesláblou na nádraží a hned poznala, že..."
" Že se něco stalo" dodala spěšně Meg " Máš překrásné šaty, ale jsou značně poničené, ráda ti je zašiju.."
"A tak jsi tady děvče.." dodala paní Marchová- Marmee...prostě maminka....
Amy, poslední ze čtyř sester se jen uculovala z povzdálí a Hana, služebná a pomocnice mi nesla teplé mléko...
To sice normálně nemusím, ale teď jsem ho vypila jakoby nic..
Myšlenky mi běhaly v hlavě... mlžně jsem si vzpomínala na krb...oheň... touhu... sny....
A dál už nic.... zmohla mě únava anebo jsem omdlela...??!
Probrala jsem se s mokrým obkladem na čele...a první, co mě napadlo, bylo , že jsem v nebi...a říkala jsem si, že být "mrtvá" zase není tak špatné...
Ovšem mokrý hadr na čele nebe vylučoval...
Vždycky první věc, kterou dělám ve chvílích, kdy nevím co dál je , že se soustředím na dýchání, a tak jsem se soustředila na nádechy a výdechy, pak na pocity, na barvy, na tváře a pak se mi chtělo strašně něco zakřičet.... snad abych se probudila, ale ani výkřik mě nevrátil do "mé" reality...
A navíc, jsem všechny polekala.... ale jen na chvíli, Jo dostala strašlivý záchvat smíchu a já pak taky... a nakonec jsme se smály všechny včetně maminky Marchové..
Asi si musely myslet, že našly nějakou holku bláznivou.. jak dalece jsem od pravdy, to ponechám na Vás...:o))
Čím déle jsem byla vzhůru, tím rychleji se mi vracela ztracená síla a já jsem začala vše okolo sebe poznávat...
Milounké sestry Marchovy... Amy, krásnou, velmi půvabnou dívku, co si zakládá na překrásných skvostech a  velmi ráda maluje... Beth, nebeskou, andělskou obětavou bytost, která nikomu neumí říct ne, Jo, potřeštěnou , trochu klučičí a divokou, mému srdci velmi blízkou a Meg, mladou dámu, co miluje večírky, krásné šaty a rukavičky, přesto ani jedna z nich nebyla povrchní a namyšlená... to asi díky mamince- Marmee Marchové, ženě, která s obrovskou obětavostí a čistotou v srdci vychovávala všechny čtyři dívky..
Jak dny ubíhaly, zvykla jsem si na "nový" život plný krásného a velmi jednoduchého uspořádání a klidného řádu, který měl svá pevná pravidla... ale byla to pravidla plná krásy, řekla bych.. Do společnosti se nosily rukavičky a krásné límečky, decentní, přesto velmi propracované šperky a květiny... květiny byly ctěny, jako by byly čirým podobenstvím duše..
Viktoriánská doba není jen dobou upnutých korzetů- o čemž mě přesvědčila Jo "... korzet? To nikdy! Udusila bych se" se smíchem vždycky říkávala...
Přesto dokázala chodit rovně jako svíce a tím, všechny přelstila, neboť to vypadalo, jako by korzet skutečně měla...
Mně nevadil, vychutnávala jsem si každičký okamžik mezi svými Malými ženami... Tušila...cítila jsem, že to nebude navždy....
Pomáhala jsem  Haně v kuchyni a dívenkám i mamince se šitím... naštěstí jsem to uměla a práci jako takovou miluju..
Díky Haně- kuchařce jsem se naučila připravovat velikého krocana a zvláštní palačinky, takové tenounké a jemné jako vánek..
Kdykoli jsem se pokoušela mluvit o "své" době, i když velmi opatrně, pohlíželi na mě, jako bych měla horkost a tak jsem toho nechala a užívala si všeho, co mi bylo zázrakem dáno..
S každou z dívek jsem se snažila strávit, co nejvíce času... každou z nich jsem pozorně vyslechla a nepřestala jsem se podivovat nad pravou čistotou jejich duší a snahou být stále lepšími.. s obrovskou obětavostí pomáhaly všem okolo a zachovávaly si ženskost v každičkém svém pohybu a úvaze..
Nezištně mi pomáhaly pochopit vše, co jsem měla mít dávno zažito.. zřejmě si myslely, že jsem prošla nějakou těžkou situací, a že se nedokážu orientovat v životě tak bystře, jak bych měla..
Věci pro ně přirozené, byly pro mně neznámé..
Den po dni jsem zažívala jakýsi návrat k pravé ženskosti..
Často se mě ptaly, zdali nejsem smutná... byla jsem jen hluboce zamyšlená a možná skutečně i trochu smutná, ale smutek mě brzy přešel, hned, když jsem si uvědomila, "co bych si měla odnést"...
A jak dny ubíhaly a já stále více ctila ženu v sobě a s úctou pohlížela nejen na ženy okolo sebe, ale také na muže, na muže, kteří si mou úctu zasloužili, začala jsem cítit, že se můj čas v nádherné době plné ženské vnitřní krásy, vůně pudru, fialek a krásných pravidel končí..
Je večer, asi můj poslední "tady"...
Obcházím dívku za dívkou, líbám je na tváře a tisknu něžně k sobě... i maminku Marchovou i Hanu a taky Lauriho... kamaráda a souseda mých Malých žen..
Vím, že až usnu, už se probudím jinde... je mi smutno a zároveň se těším...
Těším se nejen na svého kováře, ale hlavně na ženu v sobě, kterou nechám "mluvit" a konat ve jménu pravé ženskosti!
A tak tedy dobrou noc mé "Malé" VELKÉ Ženy..
Snad se Vám tento můj příběh zdál příliš filosofický, ale věřte mi, celá tato kolekce vznikla pro ŽENU , nádhernou  ženu ve VÁS, která tam je, vím to!
Každá z nás je nádherná! Jen si to připustit, jen to pochopit a pohladit to kouzelné, překrásné nitro, které je tím největším šperkem, který můžeme nosit..
Je krásné být ženou...

*****************************************************

Nádherný, propracovaný, novodobě pojatý viktoriánský šperk byl inspirován jak kouzelnou dobou, tak nádhernými bytostmi, jako byly a vlastně stále jsou "Malé" ženy... Ženy MALÉ- velké v nás..

Brož s  čajovými růžičkami je můj miláček, stejně jako ostatní brože z této kolekce.. Zamilovala jsem si je..od prvního doteku s kamenem..

Velikost brože: cca 52x60 mm vč. turmalínové briolety

Zapínání je ručně vybrušované- stříbrné!

Naproto vymazlené detaily a nádherné delikátní usazení kamene  činí z tohoto šperku jeden z mých pokladů.. Ať tedy náleží ženě, která bude milovat jeho jedinečnost..

V této podobě již nikdy nebude vyroben, kámen zde použitý je skutečně unikátní a jedinečný a tak mohl  vzniknout i   zcela ojedinělý a unikátní šperk..

Materiál: stříbro 925 /000, ametyst-zelený: prasolit, turmalín

Celková váha: cca 11,97 g záleží na každém vyrobeném kusu...

Cena je pouze orientační, záleží na použitém materiálu (polodrahokamy).

Bude zhotoveno na objednávku.

POKUD BUDE TENTO KUS JIŽ PRODANÝ, OBDOBNÁ VERZE TOHOTO ŠPERKU MŮŽE BÝT NA PŘÁNÍ VYROBENA, OVŠEM S JINÝMI KAMENY PO DOMLUVĚ - PROSÍM, KONTAKTUJTE MNĚ!

Ručně vyřezáváno, tepáno, lis. vzor, tvarováno, výrazně patinováno, doleštěno, puncováno..