Mandloň v plném květu..brož

Část první
Paris Décembre 1738..
Hluboké mrazivé ticho je náhle přerušeno dětským pláčem.. Mladý Louis Rosier stojí na prahu svého domu a rozhlíží se okolo, zdali někoho nezahlédne .. drží v náručí veliký smotek kožešin, ze kterých se ozývá dětský pláč..
Středověká Paříž... město mnoha záhad a tajů, ale taky odložených dětí a smutných sirotčinců..
V nejznámějším sirotčinci slečny Gaillardové ten den mělo přibýt jedno děvčátko navíc, nicméně nestalo se tak..
Ale pěkně pomalu, náš příběh rozhodně není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát..
Louis Rosier byl mladý, velmi mladý avšak také velmi nadaný šperkař a v Paříži docela známý a vyhledávaný.. Žil se svou sestrou Bernadette Rosierovou v nevelkém na pařížské poměry i krásném a udržovaném domě.
Rodiče jim zemřeli na jakousi zhoubnou nemoc, což nebylo v Paříži nic výjimečného a jen málokterá vážnější nemoc nekončila smrtí..co jiného lze očekávat od města, které bylo sice největším a jaksi nejznámějším ve své době v celé Evropě, ovšem taky nejšpinavější a nej... no...nejvýraznější, co se pachů týče..
Louis zdědil své nadání po svém dědovi, velmi významném šperkaři v Paříži.. Starý Etien  Rosier pocházel z jihu Francie a do Paříže přišel jen s malým tlumokem a svým zlatnickým nářadím, byl však malým zázrakem a mistrovsky zpracoval sebemenší kousíček kovu v nádherný šperk.. Tímto božským darem byl Louis rovněž obdarován..
V cechu zlatníků byli oba dva velmi ctěni, neboť jejich šperky byly skutečnými, originálními skvosty. A nikdy se ani jeden z nich nesnížil k tomu, aby jiné šperkaře napodoboval nebo si přivlastňoval jejich díla či jejich části..
Louisova starší sestra Bernadette byla švadlena a velmi šikovná hospodyně.. Starala se o celý dům a Louisovi nahrazovala maminku, jak nejlépe uměla, sama děti neměla, vlastně neměla ani známost, i když... v poslední době ráno, co ráno pospíchávala velmi časně do pekárny u Siberta.. Starému panu Sibertovi se nedávno vrátil syn z jakéhosi válečného tažení a zotavoval se ze zranění, která v boji utržil a taky trochu pomáhal svému otci v krámě. Severin Sibert nebyl již žádný mladík a vojna zanechala v jeho obličeji nejeden smutný šrám..ovšem to bylo zrovna to, co Bernadette velmi přitahovalo, nedokázala by žít vedle někoho, kdo by její péči nepotřeboval a Severin rovněž zaplanul pro Bernadettiny krásné čokoládové oči a kypřejší velmi ženskou postavu..
A tak měl Louis každé ráno, již po celý měsíc, čerstvé pečivo na stole..
Toho rána se mu zdálo, že někdo zaklepal na hlavní dveře..myslel, že je to Bernadette a je tak zkřehlá, že si nemůže klíčem odemkout..
Doběhl k hlavním dveřím a rychle odemkl, ale nikoho za dveřma neviděl.. už už chtěl zavřít, ale najedou si všiml smotku kožešin u nohou... zvedl jej a zůstal jako přikovaný..
Stál na prahu svého domu a rozhlížel se, zdali nezahlédne nějakou postavu, ale nikde nikdo..
Ze smotku kožešin se náhle ozval dětský pláč....
Bernadette celá růžolící vpadla do kuchyně a s úsměvem položila voňavé pečivo do mísy..náhle si všimla Louise, jak sedí u stolu a tupě civí na rozprostřené kožešiny , ze kterých se ozývá jemné broukání..
"Proboha svatého, co to je???!" vykřikla Bernadette.
Louis jen pokrčil rameny aniž by jedinkrát zamrkal či zvedl oči..
Bernadette znala svého bratra a dobře věděla, že jakýkoli hřích mládí byl v jeho případě zcela vyloučen..žil jen pro svou práci a co se děvčat týkalo, zajímaly ho jen jejich šíje, uši a ruce.. a to zcela ve vší počestnosti..pouze, když prodával své šperky a zkoušel je na oněch dívkách, ženách a některých mužích, co až velmi dbali o svůj zevnějšek..
Čí tedy bylo to dítě na stole? Mimochodem byla to holčička, malá, maličká něžná holčička..
Louis vše vysvětlil, mezitím co Bernadette ohřívala mléko..
Když malá usnula v náručí Bernadette, šeptem se dohadovali, co udělají..
Bernadette nešlo na mysl, proč si někdo vybral zrovna jejich dům, kde dítě odložil a Louis nebyl schopen jakéhokoli přemýšlení a jen civěl před sebe na houpací křeslo s Bernadette a malou nalezenou Claire..
Miminko totiž mělo na krčku na stužce malý stříbrný medailonek s květinkou, srdíčkem a neuměle vyrytým jménem Claire..
Bernadette do večera pobíhala po domě jako smyslů zbavená a nevěděla, co si počít.. její či Louisova dobrá pověst... co tomu řeknou sousedé a Severin? Zaúpěla..
" No nic se nedá dělat... musí do sirotčince!" řekla rezolutně a hned začala dítě balit zpět do kožešin.. Smotek podala Louisovi a šla se dooblékat... hluboká tma měla podruhé skrýt nejbolestnější záležitost v životě rodiče, v životě ženy.. vzdání se dítěte, byť ne vlastního..
Zatímco Louis čekal na svou sestru, malá Claire si začala znovu brumlat.. Louise ji poodhrnul kožešinu a maličká ručka Claire ho mocně uchopila za prst.. V obličeji dítěte zračilo se jakési velké uspokojení a snad i radost..
Louise tato příhoda zasáhla přímo do srdce.. a tak ruku rychle odtáhl a kožešinu opět přihrnul..
Paní Gaillardová měla sirotčinec až na samém předměstí Paříže.
Bernadette prudce zabušila klepadlem o veliké dveře, chvíli trvalo nežli nevrlá paní Gaillardová otevřela..
" No copak se děje!" zavrčela..
" 50 Zlatých a žádné otázky.." řekla rovnou Bernadette..
"hmmmm... pojďte dál " ozvalo se z pološera..
Bernadette, Louise i malinkou Claire pohltila temnota..
Paní Gaillardová pohodila hlavou ke dveřím, které vedly na dlouhou studenou a plísní pokrytou chodbu..
"Támhle nakonci to položte mezi ostatní a my madam probereme podrobnosti.." chraplavě se zasmála..
Louis klopýtavě procházel nevlídnou chodbou na jejímž konci se ozývalo slabé dětské sténání a pláč..
Jakmile poodhrnul prohnilý špinavý závěs uviděl to boží dopuštění naživo.. Děti byly namačkány jedno na druhém a slabě štkaly..
Louise přitiskl smotek s Claire pevně na hruď, svraštil obočí a rychle se otočil a vracel se i s dítětem zpět..
Bernadette zrovna podávala paní Gaillardové peníze a s vyděšeným pohledem si změřila Louise, který stále držel kožešiny..už otevírala ústa, aby se ho zeptala, co to má znamenat, ale Louis pevně uchopil Bernadette za ruku a křikl: "Pojď! A MLČ!"
Bernadette takovou vzpouru nečekala, Louis vždy udělal vše, jak chtěla, až dnes..
Paní Gaillardová ještě dlouho stála ve dveřích a pěstí hrozila za spěšně odcházejícím párem.. Přišla o svůj tučný výdělek, neboť jak se domnívala malé dítě by stejně nepřežilo ve studeném  sirotčinci týden..
Bernadette se nezmohla na slovo..
Louis promluvil až doma.. horečnatě Bernadette popisoval, co viděl za závěsem a Bernadette jen plakala..
A tak se stalo, že malá, maličká Claire dostala své přijmení... teď už to nebyla jen Claire..
Byla to Claire Rosierová a byla skutečným sluníčkem v rodině osamělých sourozenců ..
Claire byla snad dítětem samotného Anděla..
Sousedé se brzy přestali divit, kdeže se malá holčička v rodině Rosierových vzala, když viděli, jak se Louis k malé má.. a Bernadette rázem zcela rozkvetla.. Severin Sibert se stále častěji objevoval u Rosierových a malinká Claire si rychle získala srdce všech, kteří ji třeba jen letmo potkali..
Z malinké holčičky se stala pětiletá malá slečna Claire, která objevovala svět a uměla upozornit na každičkou třeba jen malilinkatou krásu okolo.. vše zalévala sluncem a její úsměv byl tak odzbrojující, že i největšího morouse z ulice a snad i z celé Paříže uváděla v pokušení se smát.. Byl jím Francois d'Amand starý parfumér, který měl dům přes ulici a nikoho k sobě příliš blízko nepustil.. navíc mezi d'Amandem a Rosierem- otcem Louise- byl nevyléčen starý spor, který obě rodiny respektovaly a obcházely se obloukem, i když už vlastně nebylo proč.. Ale nikdo neudělal první krok ke smíření, až...
Byl jarní slunečný den a Claire hopkala po ulici s velikou kyticí omamně vonících šeříků, které dostala od květinářky Valerie.
Valerie měla stánek s květinami hned u náměstí a kdykoli Claire šla s Bernadette okolo, běžela obejmout Valerii a rozkošně bořila nosík do omamně vonících květin ve vázách..
Jakmile Claire odcházela od stánku se zvonivým smíchem a velikou kyticí šeříků, bylo u Valerie plno.. jakoby Claire vábila svou andělskou přítomností zákazníky do stánku..
Starý Francois d'Amand se zrovna zamračeně rozhlížel před svou opuštěnou parfumerií a jeho žena, bledá a již delší dobu churavá Marcellin utírala z pultu v krámě prach..
Měli ještě syna Clauda, byl to vzteklý fracek, ale byl jediným dítětem citlivé Marcellin a ani Francois s ním nic nesvedl.. Claude se uměl skvěle přetvařovat a vždy se z každého maléru vylhal..zrovna seděl za domem a kouřil..
Malá Claire cupitala po ulici směrem k domu, kde bydlela a najednou uviděla Francoise, jak je otočen zády... osmělila se a stoupla si hned za něj.. tiše a trpělivě čekala, až se sám otočí..
Francois ucítil silný závan šeříkové vůně a ucítil slunce v zádech i když mu svítilo do obličeje.. zmocnil se ho zvláštní pocit blaženosti.. kterému nerozuměl.. prudce se otočil..
Malé děvčátko stálo těsně před ním, neuhnulo ani sebou necuklo před zamračeným obličejem starého mrzutého muže, právě naopak.. objalo ho okolo pasu a přitisklo svůj obličejík přes kytici šeříků k břichu mrzouta..
Francois v životě nic takového nezažil... svět se jakoby zpomalil a vše plynulo tak pomalu jako by plaval v čistém éterickém oleji šeříkové vůně..
Chtěl od sebe děvčátko odstrčit, ale nedokázal to.. Po jeho obličeji začaly stékat slzy..
Maličká Claire svou něžnou dětskou dlaní pohladila jeho tvář a slzy mu utřela..
"Jsem Claire..a bydlím tady naproti.. donesla jsem ti šeříky.." andělsky se při těch slovech usmála..
Francois beze slova přijal kytici z dětských ruček a Claire odběhla s úsměvem na tváři domů..
Bernadette šla kousek za ní a jakmile viděla, co se chystá Claire udělat, chtěla ji zastavit, ale než přiběhla k Francoisovi, zmohla se jen na ..
" Bon Jour Monsieur Francois d'Amande, comment ca va?"
Sama se podivila, že se ptá souseda jak se mu daří, když spolu přes dvacet let nepromluvili ani slovo..
"Děkuji ..slečno Barnadette...Hezký den i Vám" odvětil Francois, snad se i trochu pousmál a vešel za svou ženou do krámku ..
Marcelline, která vše sledovala přes zašlou výlohu s pusou pootevřenou přijala kytici šeříků od svého muže a když ji pohladil po tváří div neomdlela... to neudělal už celé dlouhé roky, jestli snad kdy..
A tak začala maličká Claire navštěvovat Francoisovu parfumerii pravidelně..
Vždy , když odcházela míjela se s nějakou novou zákaznicí a pokaždé vypadal d'Amandův obchod trochu jinak... byl jasnější, prosvětlený, víc vonící...prostě lákavější pro nově příchozí zákazníky... i Francoisovu ženu opouštěla bledost.. usmívala se stále častěji a Francoisovi se pomalu, ale jistě začala vyhlazovat hluboká vráska na čela, která z něj od prvního pohledu dělala mrzouta..
Francoisův dům měl i své tajemství.. vzadu za domem, zrakům kolemjdoucích zcela skryta rozprostírala se krásná zahrada plná vůní a tajemných rostlin..
Claire s velikou oblibou opečovávala vzácné květy a tiskla se k mandloním, které tak vábně kvetly..
Jen Claude se Claire vyhýbal, kde mohl..jakoby tušil, že to andělské dítě má božský dar měnit vše k dobrému..a bránil se tomu jako čert kříži.. cítil Claire na dálku a vždycky utekl..
Claire to věděla, ale nemrzelo ji to... věděla, že jednoho dne se setkají a vše se změní, i když Claude se toho tolik bojí...
Starý parfumér Francois jakoby zázrakem pocítil novou, silnou touhu žít, jeho žena Marcelline se uzdravila a obchod s parfémy vzkvétal..
Claire rostla a milovala život a milovala lidi a milovala Paříž..
Když bylo Claire asi deset, ledacos odkoukala jak od Louise v dílně, kam ale moc nesměla, aby si ostrými šperkařskými nástroji neublížila, tak od Francoise, kde si připadala jako by měla druhý domov..
Pomáhala s jednoduššími výrobami pomád, krémů, mýdel... její voňavé výrobky, jakoby voněly mnohem silněji nežli ty, které vyrobil Claude..
Jednoho dne zadával mistr Francois svému synovi práci na novém parfému, který měl oslavit život sám..
Claude jen mručel, ale svému otci neodporoval.. Jakmile se Francois vzdálil, sedl si do zahrady a zapálil ji.. v klidu pokuřoval a ničeho si nevšímal.. na práci nesáhl..
Claire stála před lahvičkami s esencemi a chvíli přemýšlela..
Pak na nic nečekala a začala přísady mísit.. jelikož psala velmi špatně, dělala čárky na malé papírky, které symbolizovaly množství v kapkách esencí, které použila.
Líbezná vůně nesla se až na ulici ... Francois se právě se svou ženou vracel domů a jakmile ucítil závan vůně, zrychlil krok.. vůně to byla tak nádherná a vábivá, že se jí nedalo odolat..
Snažil se po cestě analyzovat jednotlivé složky...
"...konvalinky...mandlový květ... snad i šeřík a možná i trochu... hmmm... copak asi je tam dál.." těšil se na výtvor jeho nezvedeného syna..
Claude zatím spal...
Claire se schovala za závěs, když viděla vcházet starého pána dovnitř..
"Claude! Claude!!! Pojď sem hochu.." volal zvučným hlasem ..
S Claudem trhlo..
V hrůze si uvědomil, že na práci zapomněl a odbyl vše, tak jako vždy..
Přišoural se do dílny a přikrčil se... jakoby očekával políček..
Francois k němu spěšně přistoupil a pevně ho objal..
"Claude... děkuji... tak božskou vůni, jsem ještě nikdy necítil... teď jsi skutečný mistr!"
Po těchto slovech starý Francois prohlížel vzorně seřazené lahvičky s esencemi a papírky pod nimi..
" Ale ten zápis... recept... Claude, to je třeba ještě vylepšit... jak mám vědět kolik čeho jsi k výrobě použil.."
V tom Claire zašeptala zpoza závěsu Claudovi přímo do ucha: " Ty čárky jsou kapky.."
Claude stál jako přimražený, snad vůně, kterou cítil, snad přítomnost a blízkost Claire ho ochromila..
"..ty... ty čárky jsou kapky..." vykoktal..
" Hmmmm... tak kapky... ale přepiš to prosím... je to jedinečná vůně a rozhodně jí vyrobíme více.. bude to Andělský parfém..." pronesl hrdě Francois..
Marcelline plakala dojetím, poprvé byl její syn co k čemu a také to byla první pochvala, kterou si "vysloužil"..
Večer zašel Claude na zahradu, kde byla i Claire a kropila květy, které se už už zavíraly, aby se probudily až ráno..
" Claire!" zavolal..
Claire se otočila, Claude si před ní klekl a objal děvčátko a s pohnutým hlasem jí děkoval..
Claire prostě uměla dělat zázraky.. i tam, kde se již dávno zdálo vše ztracené...
Claire tehdy krásně a sladce spala a ze sna se usmívala..
Na stolku u postele stála krásná lahvička s nádhernou vůní... oslavou života, která dostala jméno " Perfume Angélique.." .. Andělský parfém.."
**************************************************

Nádherný, propracovaný, novodobě pojatý šperk ze středověké Paříže byl inspirován jak kouzelnou dobou, tak nádhernou bytostí Claire Rosierové, která byla snad dítětem samotného Anděla..

Výrazná nádherně rozkvetlá růženinová brož s mandloňovými květy je dozdobena kapičkami stříbrné rosy, tepaným motýlkem a svazečkem něžně zelených olivínů.

Mandlové kvítky jsou do detailu vymazlené včetně tyčinek a pestíků.

Vzadu je lůžko zdobeno ručně lisovaným vzorem.

Velikost cca 44 mm x 40 mm + olivíny

Zapínání brože je ručně vyrobené - celostříbrné.

Materiál: stříbro 925/1000, růženín, olivín - peridot

Celková váha: cca 19,14 g záleží na každém vyrobeném kusu..

Pokud bude tento konkrétní kus již prodaný, vyrobím vám obdobný - prosím, KONTAKTUJTE MĚ..

Ručně vyřezáváno, tvarováno, tepáno, výrazně patinováno, doleštěno a puncováno..