Růže Louisy May Alcottové..náušničky

Zima... choulení se u krbu s voňavým dřevem.. horký punč.. vrrrrnící kocouři..  velká sklenice dobré..moc dobré zavařeniny...a samozřejmě nádherná kniha...
Kniha o "mých" časech, o časech pro někoho dávno minulých pro mně však stále živých a ctěných .. kniha, která mě inspiruje a hladí ... kniha "Malé ženy" od Louise May Alcottové.
Četla jsem ji snad desetkrát a pořád mi má co říct...
Přemýšlím si jen tak polohlasem a sedím před krbem ve velikém Agathovském křesle- jak mu důvěrně říkám, ale to je zase jiný příběh, ten až později.. piju punč, poslouchám vítr venku a vrrrrnění kocourů a sním si...
Sním s Malými ženami o věcech ryze ženských..:o) O kráse ženské duše, o něze a přesto obrovské síle, o bolesti, kterou znají jen ženy a nádheře prvního dětského pláče...prostě o všem, co nám bylo dáno prožít a projít na této pozemské pouti..
Když přivřu oči vidím nové a stále nádhernější šperky, které budou SNAD jednou zdobit překrásnou ženu, protože každá z nás je překrásná...každá čistá duše je něco neskutečně zářivého a božského..
..................................................................................
Po chvíli mě vytrhne ze snění nějaký zvuk.. šustění a ženské hlasy... nevím přesně co se děje... nevím VŮBEC , KDE TO JSEM!!!
Dům, jakoby se mi změnil před očima... a já nespím... to vím určitě..
Tak už se ses probudila ? Se smíchem do mně šťouchla Jo- Josephina Marchová, ano, poznávám je! Jsou to Malé ženy mé milé Louisy May Alcottové, ale...
ALE...co to má všechno znamenat?!
"Kde to jsem?!" vykoktala jsem roztřeseně...
"No , kde asi... u nás..." odpověděl sladký hlásek, který nejspíš patřil andělské Beth..její líbezný úsměv se nedal přehlédnout... usmívala se jako andílek... sice trošku pobledlá a hubená, ale milá, sladká a obětavá..
Jo se rozesmála..." Maminka tě našla tak unavenou a zesláblou na nádraží a hned poznala, že..."
" Že se něco stalo" dodala spěšně Meg " Máš překrásné šaty, ale jsou značně poničené, ráda ti je zašiju.."
"A tak jsi tady děvče.." dodala paní Marchová- Marmee...prostě maminka....
Amy, poslední ze čtyř sester se jen uculovala z povzdálí a Hana, služebná a pomocnice mi nesla teplé mléko...
To sice normálně nemusím, ale teď jsem ho vypila jakoby nic..
Myšlenky mi běhaly v hlavě... mlžně jsem si vzpomínala na krb...oheň... touhu... sny....
A dál už nic.... zmohla mě únava anebo jsem omdlela...??!
Probrala jsem se s mokrým obkladem na čele...a první, co mě napadlo, bylo , že jsem v nebi...a říkala jsem si, že být "mrtvá" zase není tak špatné...
Ovšem mokrý hadr na čele nebe vylučoval...
Vždycky první věc, kterou dělám ve chvílích, kdy nevím co dál je , že se soustředím na dýchání, a tak jsem se soustředila na nádechy a výdechy, pak na pocity, na barvy, na tváře a pak se mi chtělo strašně něco zakřičet.... snad abych se probudila, ale ani výkřik mě nevrátil do "mé" reality...
A navíc, jsem všechny polekala.... ale jen na chvíli, Jo dostala strašlivý záchvat smíchu a já pak taky... a nakonec jsme se smály všechny včetně maminky Marchové..
Asi si musely myslet, že našly nějakou holku bláznivou.. jak dalece jsem od pravdy, to ponechám na Vás...:o))
Čím déle jsem byla vzhůru, tím rychleji se mi vracela ztracená síla a já jsem začala vše okolo sebe poznávat...
Milounké sestry Marchovy... Amy, krásnou, velmi půvabnou dívku, co si zakládá na překrásných skvostech a  velmi ráda maluje... Beth, nebeskou, andělskou obětavou bytost, která nikomu neumí říct ne, Jo, potřeštěnou , trochu klučičí a divokou, mému srdci velmi blízkou a Meg, mladou dámu, co miluje večírky, krásné šaty a rukavičky, přesto ani jedna z nich nebyla povrchní a namyšlená... to asi díky mamince- Marmee Marchové, ženě, která s obrovskou obětavostí a čistotou v srdci vychovávala všechny čtyři dívky..
Jak dny ubíhaly, zvykla jsem si na "nový" život plný krásného a velmi jednoduchého uspořádání a klidného řádu, který měl svá pevná pravidla... ale byla to pravidla plná krásy, řekla bych.. Do společnosti se nosily rukavičky a krásné límečky, decentní, přesto velmi propracované šperky a květiny... květiny byly ctěny, jako by byly čirým podobenstvím duše..
Viktoriánská doba není jen dobou upnutých korzetů- o čemž mě přesvědčila Jo "... korzet? To nikdy! Udusila bych se" se smíchem vždycky říkávala...
Přesto dokázala chodit rovně jako svíce a tím, všechny přelstila, neboť to vypadalo, jako by korzet skutečně měla...
Mně nevadil, vychutnávala jsem si každičký okamžik mezi svými Malými ženami... Tušila...cítila jsem, že to nebude navždy....
Pomáhala jsem  Haně v kuchyni a dívenkám i mamince se šitím... naštěstí jsem to uměla a práci jako takovou miluju..
Díky Haně- kuchařce jsem se naučila připravovat velikého krocana a zvláštní palačinky, takové tenounké a jemné jako vánek..
Kdykoli jsem se pokoušela mluvit o "své" době, i když velmi opatrně, pohlíželi na mě, jako bych měla horkost a tak jsem toho nechala a užívala si všeho, co mi bylo zázrakem dáno..
S každou z dívek jsem se snažila strávit, co nejvíce času... každou z nich jsem pozorně vyslechla a nepřestala jsem se podivovat nad pravou čistotou jejich duší a snahou být stále lepšími.. s obrovskou obětavostí pomáhaly všem okolo a zachovávaly si ženskost v každičkém svém pohybu a úvaze..
Nezištně mi pomáhaly pochopit vše, co jsem měla mít dávno zažito.. zřejmě si myslely, že jsem prošla nějakou těžkou situací, a že se nedokážu orientovat v životě tak bystře, jak bych měla..
Věci pro ně přirozené, byly pro mně neznámé..
Den po dni jsem zažívala jakýsi návrat k pravé ženskosti..
Často se mě ptaly, zdali nejsem smutná... byla jsem jen hluboce zamyšlená a možná skutečně i trochu smutná, ale smutek mě brzy přešel, hned, když jsem si uvědomila, "co bych si měla odnést"...
A jak dny ubíhaly a já stále více ctila ženu v sobě a s úctou pohlížela nejen na ženy okolo sebe, ale také na muže, na muže, kteří si mou úctu zasloužili, začala jsem cítit, že se můj čas v nádherné době plné ženské vnitřní krásy, vůně pudru, fialek a krásných pravidel končí..
Je večer, asi můj poslední "tady"...
Obcházím dívku za dívkou, líbám je na tváře a tisknu něžně k sobě... i maminku Marchovou i Hanu a taky Lauriho... kamaráda a souseda mých Malých žen..
Vím, že až usnu, už se probudím jinde... je mi smutno a zároveň se těším...
Těším se nejen na svého kováře, ale hlavně na ženu v sobě, kterou nechám "mluvit" a konat ve jménu pravé ženskosti!
A tak tedy dobrou noc mé "Malé" VELKÉ Ženy..
Snad se Vám tento můj příběh zdál příliš filosofický, ale věřte mi, celá tato kolekce vznikla pro ŽENU , nádhernou  ženu ve VÁS, která tam je, vím to!
Každá z nás je nádherná! Jen si to připustit, jen to pochopit a pohladit to kouzelné, překrásné nitro, které je tím největším šperkem, který můžeme nosit..
Je krásné být ženou...

*****************************************************

Nádherný, propracovaný, novodobě pojatý viktoriánský šperk byl inspirován jak kouzelnou dobou, tak nádhernou bytostí Louisy May Alcottové- spisovatelky a autorky Malých žen..

Délka náušničky cca 46mm. Květ vel. cca 16x15mm.

Materiál: stříbro 925 /000, růžový turmalín

Celková váha: cca 3,99 g záleží na každém vyrobeném kusu...

Cena je pouze orientační, záleží na použitém materiálu (polodrahokamy).

Bude zhotoveno na objednávku.

Ručně vyřezáváno, tepáno,  tvarováno, výrazně patinováno, doleštěno, puncováno..