Lněné kvítky

Jednou večer, když jsem Louisově pratetičce Fitzpatrickové pomáhala umývat talíře po večeři, začala tetička Rós vyprávět příběhy o kouzlech a skřítcích a něze a lásce...a  ... a já jsem pomalu odložila utěrku a zanořila se do velikánského ušáku, co stál před krbem, kde praskala v ohni polena a všude to vonělo teplem a pohodou ...

Poslední, co jsem zaslechla bylo něco o lněných květech... ale to už jsem cítila jen měkkost plédu, který na mě tetička opatrně položila a Louisův polibek jsem si už možná jen představovala ve snu...
Nemám ve zvyku usínat všude, kde mě přepadne spánek, ale jako bych si tehdy nemohla pomoci..
Když jsem zavřela víčka, cítila jsem, že se usmívám... pak jsem měla pocit, že se se mnou všechno točí a já se směju nahlas...
A proč taky ne, vždyť jsem byla na houpačce a bylo pozdní léto a já se houpala a smála a točila a výskala..
Byla jsem malá holka, co je šťastná jen z toho, že prostě JE!
Na sobě jsem měla jednoduché lněné šatečky s kulatými kapsičkami.. Z každé kapsičky mi čouhaly nějaké modravé květinky- jednoduché květy nádherně zbarvené do světle nebeské modři..
Seskočila jsem z houpačky a běžela jsem k malému domečku..
Celá rozesmátá jsem vběhla dovnitř..
Na stole stál veliký hrneček s mlékem a vedle něj miska plná kaše.
Mňam.. pomyslela jsem si..
Z malinké skříňky jsem vytáhla malinkou mističku a část kaše jsem do ní lžící přendala, do druhé mističky jsem nalila trošku mlíka a obě misky jsem odnesla k malinkým dvířkům dole u podlahy ve zdi..
Trhla jsem sebou ze spaní...vždyť to jsou ta dvířka, co jsem viděla , když jsem jedla hruškový koláč...a myšlenky se mi začaly měnit... probouzela jsem se...
Vtom mě někdo pohladil po čele... "Ještě není čas na probuzení..." znělo mi v uších..
A já jsem zase byla v domečku a klepala jsem malým prstíkem na dvířka, pak jsem se zvedla a pustila se s chutí do kaše..
Nastal večer a já si své šatičky opatrně přehodila přes opěradlo židle a pohladila jsem je.. Byly velmi jednoduché, ale já je milovala.. Věděla jsem, kolik moc práce dalo vypěstovat len,  pročesat ho a upříst nítě, ze kterých je utkáno pláténko a z toho jsou mé šatičky ušity.. Má milá babička mi je celé ušila sama a i když zprvu trošinku škrábaly, nikdy jsem se na ně nepřestala dívat s obdivem..
Babička vždycky říkávala: "..len, to je veliký dar skřítků... nikdy na to nezapomeň a vždy jej měj v úctě .. stejně tak jako lidskou práci, která byť není dokonalá je dělaná s láskou a snahou, vytvořit to nejlepší, čeho jsme v danou chvíli schopni.."
Usínala jsem a myslela na babičku a na skřítky a na modravé květy lnu, které mi čouhaly z kapsiček..
Ráno jsem se chystala vzít si své šatičky na sebe, ale zůstala jsem bez dechu nad nimi stát.. Byly celé povyšívané modravými lněnými kvítky.. Nádhera!!!
"Nádhera!!!" vykřikla jsem ze spaní..
Rós Fitzpatricková mě hladila po čele a Louis se strýčkem Fionnem se usmívali pod fousy.. Pili domácí hruškovici a byli celí zrůžovělí... Já nepila nic, jen jsem snila a byla jsem dorůžova taky..
A tak jsme se smáli a smáli a já jsem ucítila v dlani něco.... Něco , co mi připomnělo nádherné snění se skřítky, babičkou a lněnými šatečkami...
V dlani jsem svírala dvě malé jemné náušničky s lněnými kvítky na stonečku..
A ve chvíli tichého úžasu klapla malá dvířka a já už jen viděla jak mistička s kaší za nimi mizí.. Snad jsem zahlédla i malé modré botičky a kousek kabátku...
Komupak asi patří?!...............
***********************************************

Něžňoulinké náušničky ze lněných květů jsou netradičně řešené- provlékají se jako klasické visací náušničky, ale květ se dotýká ouška a vypadají jako puzetkové- květinka je těsně v oušku.
Květinka je v průměru 13-14mm velká.

Matriál : stříbro 925/1000

Celková váha: cca 2,53 g

(Záleží na každém vyrobeném kusu)

Ručně vyřezáváno, tepáno, tvarováno, doleštěno do lesku, puncováno.